práskne dveřmi a lelí po schodech. Ze sklepa slyší, jakoby se kamení sypalo — a když tam ráno lidé šli, nic tam nebylo, ani pes ani peníze ani kamení.

Dole na náměstí již (Vratislavova ul.) sedával prý černý pes tu i onde, i na skále za domy. U Jodlů je vůbec zaslíbené místo strašidel. Kromě jiných je zde i pes — jaký, nikdo neví. K lidem dobýval se do dveří »dýchal přes jazyk< (vyplazený) otevřenou tlamou a štěkával tiše brzo zde a brzo tam po domě. Jednou stonalo jisté z nájemnic dítě, a ona v úzkosti své v noci sebrala se a šla k sousedce pro radu nebo pomoc. Vyjde na chodbu a stoupne na něco měkkého a chlupatého, udělá krok, stojí na tom zas, hrůzou se ubohé maice vlasy ježí, ale úzkost o dítě ji pohání — zas krok — chlupatá měkkota valí se jí pod nohama dál — konečně nalezla dvéře sousedčiny a bouchá na ně i lomcuje jimi, nic plátno, sousedka neotevřela, a nebohá matka vracela se s nepořízenou domů, ale již »po cihlách«. A ráno matka vyčítá sousedce, že jí v noci neotevřela. »Milá matko, neotevřu v noci nikomu, darmo jste klepala, já vás dobře slyšela. I však já vím, po čem jste šlapala — pes válel se vám pod nohama.«

Černý pes sedává prý i na dvorku vedle u Dubů nebo ve sklepě v sousedním domě. A v bývalém sídle kanovnickém (u Fastrů) ve stráni blíž k přívozu sedí ve stráni také černý pes s očima ohnivýma a hlídá hromadu peněz. A když je půlnoc, obchází kolem dokola a mizí ve stráni.

I z druhé strany od Podola běhá černý pes, atos bílým duchem. Jdou ze hřbitova podolského na stráň vyšehradskou, tam zmizejí oba. Kdysi šel z Podola voják — najednou ze strany vidí u sebe velikého psa černého. Voják tasí poboční zbraň, ustoupí o krok a z druhé strany bílý duch v krátkém rubáši. A jak voják mávne zbraní po psu, protne vzduch a jen studený vítr zafučel. Kde nic, tu nic, pes i duch ten tam, a voják polomrtev dostal se na Vyšehrad.

Zelinářka jednou popletla si hodiny a šla o půlnoci z domova. Přijde k »Najmonce« (vinice vyšehradská) a tu jí něco skočí na nůši jako pes a tíží to ženu až k zemi. Žena sotva že dovlekla se ke kříži (konec »Najmonky«) a příšerný náklad s nůše byl pryč, a žena šla jako jindy se zeleninou.

Že kol dokola bývalého hradiště paláce (nynější zbrojnice) pobíhá pes černý s ohnivýma očima, to dosvědčují vojáci, kteří éasto utíkají se stráže.

Krom těchto psů vídán jest na Vyšehradě pes ohnivý a bez hlavy. Běží podle »pekelného« kočáru, kde na kozlíku sedí bezhlavý kočí.