děné«, aby si někde nezadal a pak, zejména starší žáci, tyto své volné kresby pečlivě před učiteli svými skrývají; tak často jsou to karikatury. Jediný, p. učitel Smrčka v Milčíně, opatřil mi věci velmi pěkné. V přestávce poslal děti na dvůr, prohlédl knihy dětí a já získala několik zajímavých archů kreseb. Rozdat dětem papír a říci jim: »Nakresli mi něco«, dopadne stejně špatně. Dítě chce především udělat něco hezkého, hledá látku a způsob provedení, přestane tvořiti svérázně, samo. Mám takové kresby na ukázku od^dětí zjlřechova na Moravě. Nezbývá než slíditi, hledati a po případě krasííTJediný tatínek posílal mi asi čtyři léta kresby svých dětí, pečlivě datované v rekomandovaných dopisech z Uherského Slovenska. Dnes, kdyby je měl všechny pohromadě, jsem přesvědčena, že by mi jich nedal. Od prvních čárek dvouletého hošíka do koníků a mátoh šestiletého školáka — jak se vyvíjela dušička tohoto lidského poupěte. Žel, jen jediná řada je tak úplná jako tato, ač jich mám několik, a bude sotva asi možno, kdy ji laskavému čtenářstvu celou předložiti.

»Malý Čtenář« dává si posílat kresby dětí. Dostává »hezké« malování, jež otiskuje a odměňuje, jenom že dobrých 80 procent jsou více méně špatné kopie. A ku podivu, takový okreslený dragonek dostává první cenu proti plovárně nebo školní světnici rázu zcela původního. Uznávám ráda dobrou vůli, ale nemohu než s politováním vytknouti, kterak se zne-uznává původní bezprostřednost dětského tvoření a povzbuzuje bezduché, bezcenné napodobení. Je to zase jen doklad, kterak se u nás rozumí současným heslům.

Podávám pouhá fakta, nehodlám se pouštěti do dalekosáhlých úvah, ale připomínám, že jediné slůvko z toho, co tuto pravím, nepostrádá věcného dokladu, že vše, co uvádím, mohu doložiti na základě sebraného materiálu, jenž ačkoliv obsáhlý, přece ještě nestačí, aby bylo lze budovati na něm nějaké theorie, všeobecně platné. Ostatně doufám, že i to, co zjištěno, bude čtenáře zajímati.

Neprozrazuje nic tak vlastní povahu dítěte, jeho duševní, vnitřní život, jako projevy, ať již mluvené, či jakkoli jinak učiněné, jichž získáváme, pozorujíce děti, kdy toho netuší. Dítě zabrané v samomluvu, netušíc, že jest pozorováno, a nevyrušeno, odhalí vám kus svého nitra, jež jinak před vychovateli svými dovede zatajiti.

Nejsouc schopno práce, jest skoro bez povinnosti a jediným zaměstnáním jeho, kromě nutných výkonů tělesných, jest hraní. Hraje si, že se musí zaměstnávati, hraje si, že se chce baviti. Čím čilejší, duševně vyspělejší jest dítě, tím rozmanitější jest jeho hra. Děcko, jež vysedí půl dne a přesypává z hrnečku do klína dva neb tři kamínky, není nikterak tak vyspělé, jako to, jehož kaménky po chvilce omrzí a žádá změnu.

Mnoho dětí již od nejútlejšího mládí hraje si s oblibou s tužkou a papírem. »Maluje!« Sotva dvě léta překročilo, když zpozorovalo kohosi