Tvá lest nic při mně nezpůsobí jistě,

by pak rok stál se mnou na tomto místě.

Ďábel zuřivě dí, a s tím jde k světu:

Ó ! by nohy, ruce polámal sobě, nic lepšího nevinšoval bych tobě, ničemný, potvorný, starý bludaři, nejsi, než daremný tlachač, hudlaři; nu, jakkoliv jest, všecky tvé chytrosti nicť nespomohou, pocejtíš v rychlosti, žeť dvojnásobně mohu zaplatiti, již se chci k světu zase obrátiti, ten jest mi poslušný každého času, a vím, že nemůž slyšet tvého hlasu.

Pověz mi. příteli, kterak se chováš, v starosti své s čím se nejvíc obíráš?

Já jsem živ na tom světě nejeden den, nechť do šedesáti let počítám jen,

mnoho dobrého i zlého koštoval, hry, pití, frejování následoval,