Tvá řeč nemůž se každému líbiti,

jiný způsob musil by na se vzíti,

nechodě z hrubá v rudé sukni sprostně,

pohleď, jak svět jinak chodí milostně,

své věci pěkně vede k nádhernosti,

tím ženám, mužům slouží k jich libosti.

Protož jdi pryč. neb v tom oděvu prostém

nebudeš zde žádnému vzácným hostem,

chceš-li pak, aby fě svět vážil sobě,

jiný křtalt vezmi na se, radím tobě,

následuj pejchy v stkvostném obcování,

a vždy v světských věcech měj své kochání,

jinak nebude tvá řeč nic vážená,

nýbrž i s tebou bude zavržená.

Odstup ode mne, proklatý ďáble, preč,

mně ani jinému neškodí tvá řeč.

Got Bůh dovolí, to můžeš činiti,

neb jsi tak moc měl i Joba trápiti,

zbavils ho synův, dcer a všeho statku.

Zůstávals lhářem, jakžs byl od počátku,

prvé než svět byl, pejchu jsi provodil,

Bůh tě pro ni z království svého shodil,

anos naved Davida upřímného,

že pyšnou myslí pozdvih srdce svého,

dav zsčísli lid, pročež Bůh jeho trestal,

když na mnoha tisíc sotva mor přestal.

Adama oklamal jsi svou chytrostí,

a nás v zlořečení uved touž zlostí.

Pokoušels Spasitele Pána Krista,

zloději, kradl jsi semena čistá

v noci z pole a nasils zas koukole.

Jsoucí dole, provodíš zlost do vole.

Jidášovi vnukl jsi mnoho zlého,

že jest i Židům zradil Pána svého

Sanlovo's srdce i mysl převrátil,

však potom Kristus moc tvou v nic obrátil,

tebe přemohl, nad tebou svítězii

a do propasti pekelné lě vtězil,

tam musíš vždycky na věky zůstati,

žádnou mocí nemůžeš zas povstati,

protož táhni do pekla, bydla svého,

k Luciperu a tovaryšům jeho.