Loupeží samou chceš ty se živiti, nemůže mrzutější věci býti, neb loupeží Saul byl tak zaslepený, jsa proto i od Boha zavržený, přišel o království a mnohá jmění. Dále, příteli, i totoť klam není:

Když Faraón za loupeží pospíchal, utopen jest v moři, zdaližs neslýchal? Na to pomni, zdravě rozjímej sobě, snadně to se též státi může tobě, že bys dříve času vzal své skončení, zahyna žalostivě bez prodlení. Zlí skutkové nemohou dlouho státi, šedesátiletý dej svou čest znáti.

Ohlédni se, slyš, chci s tebou mluviti,

jaké klevety počínáš tropiti,

chtíc všechen svět řečí svou omámiti,

mám skůro chuť kůži tvou vyprášiti.

Pověz mi, kdo tě sem poslal na zvědy,

tlacháš tu a rozpakuješ sousedy,

ne jednomu chceš cos k naučení dáti,

který desetkrát více umí znáti,

nežli ty umíš, aneb rozumu máš.

Jak na tě dbají, zdali to nezkoumáš?