Nedbám, by se mé vlasti dotýkalo,

jen, když by mi víc platu přibývalo,

rozlijí-li vocet i mému pánu,

můž rád býti, nechám-li v cele džbánu,

penězi vždy to nějak zas vypravím,

ač mnohého vojáka hrdla zbavím,

za šípek sobě toho nic nevážím,

jinou chasu snadně bubnem rozdráždím,

kteří své kůže i vlasů nastaví,

ti tu práci dobře zase opraví,

a mně víc peněz do měšce naženou,

tak máš, bratře, mou mysl oznámenou.

Ó milý příteli, slyším teď dosti,

co mluvíš, jistě není mi k libosti.

Pro Bůh, pomni, žes došel křtu svatého,

tudy dosáhl jména křesťanského.

Jistě zákona starého učení

k tomu tě nevede, a k zlému není.

Slyš druhou knihu Mojžíšovu tiše,

co v dvameeítmé kapitole píše :

Bůh dí k lidu: V přikázáních mých stůjte,

bídných vdov, sirotkův neutiskujte,

aby na vás nešlo mé rozhněvání,

prchlivost, na hrdle mečem trestání.

Tuť budou vdovami též vaše ženy,

a dítky v sirobě hned zůstaveny.

I prorok Ezechiel vypravuje,

jaká pokuta těch zas následuje,

kteří vdovy, sirotky sužovali,

krev nevinnou na zemi vylévali,

že je sám Pán Bůh zahladí v rychlosti,

to by tě mělo pohnouti k JítosLi.

Nevinná krev v těžkém, úpění, lkáni

volá na pomstu k Bohu bez přestání,

jakož krev Ábelova tak volala,

i řeč Boží Kaina tím trestala.

Pomsta hrozná pro ten mord naň vložená,

aniž tomu bude kdy odpuštěná,

kdož cizí krev žádostiv jest vylíti,

tenť musí brzy své zas nastaviti,

jakž v první knize Mojžíšově psáno,

tvé pak svědomí loupeži oddáno.