Ach, změň svou mysl, milý příteli Boží, nezatracuj sebe pro časné zboží, jestli jsi ho ztratil díl v onom čase, pros Boha, ať ráčí popříti zase, štěstí, zdraví, požehnání k živnosti, nezoufáš-li sobě v jeho milosti, víru, dobrá svědomí zachovaje, najdeš dobré lidi ještě, to znaje, kteří tě založí, půjčíť a svěří.

I proč bych měl zacházeti s tou zběří,

voštip zdélí osmnácti střevíců,

ten mne zachová takových dědičů,

s tím přiběhnu hned k některému pánu,

co nebude u večer, nechám k ránu,

začnu mezi sedláky holdem jíti,

nedají-li, mohu svobodně vzíti,

buď od hospodářství, šatův a jídla,

zstrhnu peřiny i vše jiné z bidla,

kde nenajdu, tu nic nepoložím,

všudy drancování, loupež provodím,

čím dál, tím více v tom mé jest kochání,

ubohých, vdov, sirotků sužování,

skrze to chválen jsem od rovných sobě,

nejeden rozpráví o mé osobě.

Potom za laytenampta mohu býti,

pakli bych styděl se tou cestou jíti,

jakž jsem teď z počátku oznámil dosti,

vymustrovali by mne bez lítosti.

Protož žen ani dětí nelituji,

ani těch, ježto mi neubližují,

u mněť není žádného smilování,

než všecko všudy jíti k rozsápání,

jen abych dostal tím víc statku, jmění,

skrz mne mnohý dvořák v chodce se změní.

Tak hned budu za hejtmana volen sám,

tuť teprva dosti peněz v rukou mám,

láni, zlořečení snadné mi vskutku,

jako z ruky někomu dáti šňupku,

bera ourok od knížat, pánův čistě,

kde přijdu, tu sloužím na každém místě.