Několik pohádek z Duba.

Byl jeden pastejř, kerej měl tři syny: Josefa, Františka a Jánka. Dvá starší bratří byli bázliví a do světa nesmělí. Janek byl statnej, veselej, dost kuráže měl. Jednou si Janek zpomněl, že se podívá do širýho světa, aby nákýho chčestí získal. Rodiče Jankovo svolili tomu, ponévač von moc ídal za ně všechny. Dali mu tři placky a tři groše na cestu. Janek pastejřoc vesele uháněl k lesu. Milej Janek tak daleko kráčel, až přišel zMoravy do Francouzska. To bylo pěknejch sto kroků. Jankov se trefila náhodou služba, truc tomu, že francousky neuměl. Přišel za vovčáka k jednomu knížeti a ten kníže měl sám vojsko. Jankov se nelíbilo, aby pás stáda vovcích, zpomněl si, dal se na vojnu, vodbyl vesele vosminedělní cvičení a tak daleko pokračoval, až dosah toho stupně, že přišel za plukovníka. Statně se choval, všudež zvítězil a tak byl slíčnej, všemu vojsku milej, při tom byl pokornej i pánu bohu. Bůh jej požehnal rukou Páně a chčestí neskaleny ho neminulo. Protože kníže a vladař vojska byl velmi starej a k tomu vochuravěl, předal Jankovi zámek knížecí a všechno vojsko a jeho zamilovanou ceru Amilii, všechny skvosty a šperky. V krátkosti konal se sňatek. Pak vzali starý rodiče pastejřský k sobě do Francouska a pak společně s pomocí boží byli blažený a vespolek žili.

Byla jedna máma a ta měla ceru. Byla by í ráda vdala a protože ta cera špatně viděla, byla cesta ženichů marná. Tak jednou řekla cera k mámě, dyž tam měl zas ženich přijít: »Mámo, víte co? Až sem zejtra přídě, uděláme tak. Hojte dnes jahlu ke dveřím a až sem ženich přídě, řeknu k Vám: mámo, támle je jáhla. Voni budou myslet, že tak dobře vidím." Skutečně ženich přišel a dyž seděli za stolem při světle, nevěsta řekla: »Mámo támle je jáhla.« I divil se ženich, řek: >Ta holčina má dobrej zrak.« Nevěsta byla ráda, ale za chvíli vidí, že je něco na stole; byl to velkej žbán s pivem. Myslela, že je to kočka, dala žbánku pohlavek a řekla: »éic, čic !« Žbánek byl už vdole s pivem. Tak bylo zas po veselce a ubohá cera ta po každý nákou hloupost vyvedla, tak že í nezbylo než jenom starou pannou vostat.