Zvyky. Ve Val. Klobucích jest zákaz po 10 hodinách večer hráti v karty; kdo by proti zákazu hrál, musí zaplatiti pokutu do chudinského fondu. Byla prý- hra v karty v Klobucích druhdy velmi oblíbena — nyní však zákazu není. Není snad jediné rodiny, která by měla jen své rodné jméno, nýbrž všecky rodiny mají přezdívky. Při zápisích do matriky nesmí šeptati kněz, >jak sa voláš?« nýbrž »jak sa píšeš?«, sice uslyší přezdívku. Nezměnilo se do dneška, neboť všecky přezdívky, které jmenuje farář Eichler, se udržely. U mrtvol se bdí po celé noci, pokud mrtvý leží v domě. Sejdou se přátelé, příbuzní a sousedé a s počátku se modlí, ale sednou si potom, hrají v karty a pijí pálené (crematum), píše důsledně farář Eichler, veliký nepřítel tabáku a »kvitu«. Kvit zna-

část hedvábného poviánu oranžové barvy ze Strašecka.. (Lic.)

část hedvábného poviánu oranžové barvy ze Strašecka. (Rub.)

mená na Valašsku kořalku, pálenku ; slovo to vzniklo z latinského aqua vitae, akvavit — kvit. Mrtvola nechává se ležet v lůžku, teprve před pohřbem dá se do rakve. Zvyk — zajisté nepěkný — karetné hry u ne-božtíků po celé noci dochoval se do dneška, ale jen u obyčejných, ne-zpanštělých Klobučanů. Až do svátku nejsvětější Trojice baví se jinoši pod 20 let každý večer práskáním biči — rúchajú; pan farář Eichler nezapsal, kdy rúchať začínají. Zvyk ten se udržel i ve Vel. Klobucích podnes, ale o něco se dříve končí, než o sv. Trojici; hoši začínají na Boží vstoupení nebo tu neděli po něm a rúchajú po celý týden až do Božího hodu svatodušního. Po svátcích svatodušních už sa nerúchá. Klobučané desátky faráři neradi platí, ale jak jim někdo umře nebo se žení či vdával donesou všecek zadržalý desátek na raz, aby prý jim farář neodepře, pohřbu nebo oddavek. Když je bouřka na blízku, rozhání se zvoněním.