Cíp kartounové zástěrky barvy červené s bílou applikací ze Strašecka.

vykládá se rozličnými okrasami z těsta, z proutí březového, udělá se stromek, oděje se těstem a sadí na ten koláč a tak se nese na stůl. Před svatbou, totiž před jídlem, sbírka se dělá, hážú sa peníze na cínový taléř; ty sebere nevěsta a za ně hostem poděkuje. Druhá sbírka po jídle pro kuchařky. Musika při stole a střelba po městě, dyž pro nevěstu jdú. V dědinách okolo Klobúk mívají ženiši i vypůjčené šaty tmavomodré (brandiburské barvy) ; nevěsta mívala okolo hlavy širokou stuhu se skleněnými kořalkami. Místo věnečku rozmarýnového dává se věneček břeč-tanový, mající asi 4 palce průměru. I v zimě jsou nevěsty v kordulce bez rukávů, ale mají přes tento letní oblek dlouhý kožich (dubny kožich). Barevné gatě ženichovy jmenují se vysoké nohavice. Měšťané klobúčtí mívají zpívané svatební mše s požehnáním a s pange lingua, nebo při nejmenším s pouhým pange lingua. (Zpívané svatební míe mají Klobuéané ještě nyní.)

Kroj. O kroji mluví farář Eichler málokde; nejčastěji ve zmínkách o klobucké a dědinské svatbě. Uvádím, co kromě toho jsem shledal. Osadníci okolních panství nosí na svátek oblek barevný (skabatý), ale z panství brumovského nic barevného, jen bílou halenu; za to však již v Lidečku, v Újezdě a ve Vlachovicích nosí oblek barevný. Klobučané nosí bruslek. Nohavice nosí s jedním toliko rozporem k levé ruce na řemen. (Bílá halena, bílé nohavice a bílé papuče, vše ze silné huně domácí výroby klobucké, nosí vesničané z Bilnice, Návojny, Nedašova a z NedaSovské Lhoty dosud.)