Zajímavou věc při některých dětských kresbách jsem zpozorovala. Milenka (ne zcela 41etá) byla se svátkem své tety nade vše spokojena. Čokoláda, cukrovinky, ovoce a jak krásně si nahrály ! Vymalovala si to ! Stůl — obdélník, kolem osoby: krk, hlava a ruce —ostatní jest pod stolem a není vidět! Na stole mnoho dobrých věcí — a co se nevešlo na stůl, vešlo se pěkně do řady pod obrázek; koflíky, podnos, mísa s ovocem atd. Hoch »namaloval« vojáka a nevešla se mu na něj ceiá výzbroj. Bez rozpaků namaloval celou výzbroj pěkně kolem »panáka«. Nebo zase viděla jsem obrázek, okno a na něm květiny. Doma měli na okně květináčů šest, jí se tam vešly dva, bez rozpaků ostatní do řady, kam se vešly. Zcela tak jako nacházíme na nejstarších kresbách umění lidstva.

Výběr „panáků".

Jiné zajímavé faktum při těchto kresbách jest to, že dítě »malujíc« panáky, velmi často vymaluje si nejprve postavu a pak ji obléká. Nečiní tak pravidelně, ale činí tak kreslíc věc a připomínajíc si jednotlivé detaily, jež postupně kreslí a zase pak postupně obléká.

Po sv. Mikuláši.

Děti na venku, z vesnic a městeček, nekreslí tolik jako děti městské. Neschází jim nikterak chuť a vůle malovat, ale nemají prostě nač. Peníze na papír a psací náčiní jsou venkovske'mu lidu stále ještě marný výdaj. S velikými obtížemi vyloudí děti na rodičích krejcary na školní potřeby, jakž potom by dali dětem na zbytečné čmárání! Vynahrazují si to částečně a kde se dá, pomalují zdi a ploty.

Pokud jsem tyto kresby dětské mohla pizorovat a porovnat je s kresbami dětí městských, neshledala jsem rozdílů Leda snad, že kresby na plotech a zdích měly za účel poškádliti kamarády.