str. 2
Maria a Alžběta.
Aj pošla nám | panenka Maria, pošla ona zrána do kostela. Potkala ju svata Alžbětyja: Kaj tež ideš sestřičko ma míla? A ja idu sestro do kostela, posluchaf mše svatého nešpora Nechoď ty tam, sestřičko ma milá, bo sem ja tam včeraj večer byla. Lidé tam o tobě povědaji, ba i z toho velkou radost máji, že maš zrodit pana Jezu Krista, po porodu maš byť panna čistá. Kterak by to sestro mohlo býti, abych měla Krista poroditi, po porodu čistú pannu býti? Jak živa sem muže nepoznala, ani tež sem na mysli neměla. Maš ty syna, maš ho poroditi, po porodu čistú pannu býti. A o tobě sestřičko pravija, že porodíš to svatého Jana. Sestry sobě ruky podávaly, Pacholátka v životech plesaly. Pověz ty mně milý svaty Jane, kdy tvojeho narozeni budě? Budě mi ho střed milého léta, budě hojnost po všem světě kveta. Budě kvitnuf rež ba i pšenica, budě zpivať ptáček křepelka. Pověz ty mně milý Kriste Pane, kdy tvojeho narozeni budě? Buděť mi ho na ty slavné hody, jak zamrznu po všem světě vody. Něuvidi ptáčka křepelice, edem samé zimné metelice
|
Domluva.
A když přijde | na jaro pohoda, přiď synečku, příď do vinohrada. Navoňaš sa.kvitka voňavého, nepatříš se lička červeného. Ach což je mi po tej. červenosti, dyž ja nejsem u tebe v milosti. Přiď ty edem můj synečku ku mně, spatříš pěkný rozmarijan u mne. Poručím tě panu Bohu i s nim, spatřil jsem tě v zahradečce s inšim. Nědivaj se, můj synečku, temu, trefí se to i tobě samému. Treíi se to i panně ve zlatě, ně tak, Bože. chudobnej sirotě. Dybys byla chudobná sirota, nenosila by's reťazy z ei zlata. Nosila by's patěrečky drobné, jako nosa děvečky chudobné.
|
|
|
