Čtouce bedlivě obě písně, pozorujeme, že bez výjimky v nich po druhé stopě jest přerývka čili caesura, čímž verše na dvě nestejné části se dělí. Věnujeme-Ii pozornost jednotlivým stopám, shledáme po stránce rhythmické toto: Na prvním místě všech stop počátečných stojí bud! slova jednoslabičná neb počínají tam slova víceslabičná bez rozdílu slabik. Totéž platí o všech ostatních stopách, pokud do nich nezasahají slova ze stop předcházejících. Z toho vidíme, že může býti ve zdvihu každé slovo jednoslabičné a první slabika slov víceslabičných bez rozdílu. Pro slova pětislabičná sice v písních pětistopých není dokladu ; najdou se však v jiných trochejských písních. Pokud se týče zdvihu, není tedy mezi poesií umělou a lidovou při trochejském rhythmu rozdílu žádného.

Poněkud jinak se to má při slabice druhé stop trochejských. Slova jednoslabičná a první slabika slov trojslabičných a pětislabičných vyplňují druhé místo právě tak jako první. Slova dvojslabičná počínají však na druhém ixrísté stop jen tehdy, stojí-li před nimi slovo jednoslabičné ; slova čtyřslabičná nepočínají na druhém místě stop nikdy. Vše, co uvedeno o pětistopých verších lidových, možno shrnouti v tato pravidla: Slova jednoslabičná mohou býti dle potřeby ve zdvihu neb vkladu, ani jednoslabičných předložek nevyjímaje. Při slovech trojslabičných a pětislabičnych jest rovněž dle potřeby zdvih buď na první neb na druhé slabice. Slova dvojslabičná mají z pravidla zdvih na první slabice; pře-šinují jej však na slabiku druhou, předchází-li před nimi slovo jednoslabičné ve zdvihu. Slova čtyřslabičná mají bez výjimky zdvih na první slabice. Nehledíme-li ke slovům jednoslabičným vůbec přízvučně kolísavým a ke slovům pětislabičným, vyznačují se v pětiměru lidovém kolísavostí přízvučnou slova dvojslabičná a trojslabičná, ale v nestejné míře.

Slova trojslabičná, nepočítáme-li slov ze začátku veršů, mají valnou většinou zdvih na slabice druhé. V prvních 200 verších písní pětiměrných (Suš. a Bart. II,) jest jich třikráte tolik co slov trojslabičných se zdvihem na slabice první. Vůbec pozorujeme, že slova trojslabičná uvnitř veršů mají zdvih na slabice první hlavně jen, stojí-li ve sdružení s jiným troj-slabičným slovem. Ve výše uvedených verších jest jich 5/6 všech slov trojslabičných se zdvihem na slabice první.

Slova dvojslabičná na rozdíl od slov trojslabiěných mají z největší části zdvih na slabice první. Ve výše uvedených verších nalezne se jich desetkráte tolik co slov se zdvihem na slabice druhé.

Jakkoliv verš pětistopý nedbá mnoho přízvuku přirozeného, přece jinak vyniká pravidelností, která sluchu lahodí. Z řečeného plyne, že slova čtyřslabičná vždy a slova dvojslabičná většinou vyplňují celé stopy. Naopak slova o lichém' počtu slabik buď nevyplňují celých stop jako jednoslabičná, neb přecházejí do následující stopy (trojslabičná neb pětislabičná). V obojím případě následují po nich (s výjimkou slov dvojslabičných po slovech jednoslabičných) slova o lichém počtu slabik. Tak se připínají k sobě vzájemně uvnitř stop slova o jedné, o třech i pěti slabikách a k nim připojují se též po jednoslabičných dvojslabičná slova tvoříce se šlový jednoslabičnými jako jednotu trojslabičnou, po níž často