Obec Osík a její rychtář (1772—1777).

Jako i jinde častěji se stává, byla obec Osik na panství Litomyšlském s úřadováním svého rychtáře Jana Dvořáka nespokojena. Vytýkala mu celou řadu nesprávností. Že se obohacuje na újmu obce, že účty nepořádně vede, že je při robotě zkracuje, že lidi týrá, že i vrchnost při odvádění příze a popela šidí, že se přečasto ožírá apd. Konečně po čtyřech letech došla sousedům trpělivost. I podali dne 20. června 1776 řediteli panství Václavu Josefu Svobodovi stížnost, prohlašujíce zároveň rozhodně, že Jana Dvořáka za rychtáře míti nechtějí a jej poslouchati nebudou. Našli se sice v obci čtyři sousedé, kteří rychtáře se ujali a tvrdili, že ostatní žalobu proti němu podali jen proto, »že voni ho maj v dome ní, že by von je u milostivý vrchnosti pronášel stranu toho jejich bouření s terna robotama*, ale ani podání toto ani žaloba, kterou rychtář sám dne 14. července 1776 na sousedy podal, nezachránily ho. Sousedé v žalobách a stížnostech svých neustávali. A tak nezbylo konečně řediteli panství než Jana Dvořáka s úřadu sesaditi. Stalo se tak v březnu 1777. Nástupcem jeho jmenován byl Matěj Karlík.

Avšak ani tím nevrátil se do obce žádoucí klid. Sousedé žádali tvrdošíjně, aby sesazený rychtář nahradil vše, čím za úřadování svého je zkrátil a poškodil. »Von si nad náma — psali dne 8. dubna řediteli — dakovej kvalt dal, že nám obecní veei kasíroval, co sme rneli konve k hašení ohne, ještě se ani nepotřebovaly, von jich 5 rostlouk, i též taky vobeení truhlici náležité a dobré vokovanou tu nám rosekal a rostlouk a železo dal rozdělat kovářoj na kolo ke trakaru.«

Po mnohém jednání na vrchnostenské kanceláři pronesl konečně dne 19. května 1777 ředitel V. J. Svoboda rozsudek ve sporu tom. Jan Dvořák byl odsouzen, aby za nepořádné vedení účtů dal obci náhradou 20 zl. a aby obecní pokladnici i 5 konví k hašení na svůj náklad pořídil. Pro Nepořádné účty dostala obec sama důtku. »Jest tehdy obec sama v tom nejvíce vinna, že v tom tak nevšímavá a nedbalá byla, tak jako jiné věci i sama vrchnostenská poručení sobě nevšímá, mezi kteréma i také to jest, že i od vysoce hraběcí Milosti, své milostivé vrchnosti, by lepší pořádnost při obci se vedla, milostivé ponavržení a poručení sobě za hřbet klade a neposlušnou se prokazuje. A protož, by jí obci se to stížilo, tím více zasluhuje, jakož i také tuto všechna taková nepořádnost a neposlušnost s ostrém na budoucnost napomenutím jí obci se stižuje.« —