str. 5
Už je košulenka vyválena, už je má panenka pohaněná. Kdo mi ju pohaňál? Kamarádi; ja, že by ju oni sami rádi. Kdo mi ju pohaňál? Všeci ludi; a já si ju vezmu, mi se líbí.
|
Přerývka so 3. stopě jest také v čís. 322 Suš. sbírky. Charakteristický jest pětistopý verš nadměrný, jenž i tím vyniká, že má dvojí pře-rývku, totiž po druhé a po čtvrté stopě. Ukázky jeho jsou ve sbírce Bart. II. 409 a Bart. III. 582. Druhá budiž zde uvedena.
Některé písně pětistopé mají předrážku jambickou, jako v č. 542 Bart. II. sbírky, jež zní :
Aj Andulinko | Anduličko Anna, aj nebyl sem já sedn týdnů doma. Aj pásl sem já na dolině krávy, aj nebylo tam sedn roků trávy. Aj začala tam jatelinka pukat, aj začala tam zezulinka kukat.
|
Někdy se střídají pětistopé verše s pětistopými nadměrnými, jako u Suš. v č. 189b.
V černým lese při pěkným kopečku namluval tam synek švarnu děvečku. A tak dluho ju sobě namluval, až zeleny vínek s její hlavy sjal atd.
|
Kromě toho bývá pětistopý trochejský verš skládán ve sloky čtyř-veršové s jedním neb dvěma verši kusými. (Bart. III. 307, 356, 357, 748.) Na př. č. 307.
Nevoď koní | naším rovným dvorem, polámeš mně maryjánek kolem, najpěknejší kvíteček vytrhneš, potom si mna nevezmeš.
|
Některé trochejské pětiměry mají nápěv buď z části neb zcela rhythmu daktylského ; o nich později stane se zmínka.*)
*) Ve sbírce K. J. Erbena, Písně národní v Čechách, 1852, jsou pětistopé písně trochejské nehledíc k různému rhythmu hudebnímu pod č. 151, 191, 194, 195, 348, 351. Ve všech kromě č. 348 jest caesura po třetí stopě. V Kollárových Národních zpěvánkách (1834, 35) jsou písně pětistopé s pře-rývkou po druhé stopě v I. díle na str. 87/10, 251/1, 338/9, 380/29, 392/8, 310'74; v díle II. 22/19, 158/8, 298/29; s přerývkou po 3. stopě v I. d.
|
