prozba vyslyšena byla. Neb já nevím, po Bohu kam bych se utéci měl krom jich. Neb takový spiknutí u nás na mne je, tak že já sobě s téma nekterejma obstát netrofám, jaký řeči naproti mne maj. Kdež sem já toho nezasloužil na nich, totiž vod Jana Povolnýho, vod Jana Kabryele, vod Václava Karlíka, přitom taky vod dvouch končelů vod Václava Brachtla a Jana Koníčka; ti mne nejhůře dělaj, a Jan Beneš.

Předně mne v hromadě v horní hospodě při panckým řízení mluvili, že já vobec u vrchnosti nezastávám, nýbrž ještě že pronáším ty aresty, který voni skrze roboty dostali; že sem vinen já přitom ty 4 vojky [sic], že sem měl ze msty vod urozenýho pána na ně vybíhnot, téměř všecky dobře zpořádaný oučty vyvracej a mne jenom potlačit chtěj. Křivých svetků dost na sebe mám, víc než dobrých. Vejhrošků dost slyším. Takový nátisky mne delaj jak doma tak u milostivý vrchnosti. Přitom taky mý vlastní přátele k tomu nabízej, zkrze ten statek mstu vedou; na mne tolik mluvit maj, jak naslejchám, jestli mne tenkrát z rychtářství nepomůžou, že potom, dyž se tam do toho statku odstěhuju, že mne žádný do smrti z rychtářství zvrhnout moci nebude; jakoby milostivá vrchnost se mnou nevládla po vše časy. Taky mne veřevně tejrali v hromadě u přítomnosti celý obce stranu toho Martina Veselýho, za jednu šelmu ho vyhlásili, a nemá dokonce u nás bejt, že je z Ruče,*) to jest, že juž vědí, že sem ho na ten Fridrichov vyslal, dyž se tam scházeli do rady naproti milostivý vrchnosti.

Přitom já i s manželku a dítkama mejma za to vše juž nám dobrodiní prokázaný dnem i nocí na ustavičných modlitbách bdění připovídám a vším dobrým napotom dle možnosti mý se zavazuju a vostávám věrný od tychle a žádám za odpuštění urozenýho pana derektora. Taky prosím ponížené, toho šafáře Fridrichovskýho**) aby ráčili k tomu našemu haneb-nýmu křiku propustit, aby von tem sedlákům do voči mluvit mohl; von vo všem pořádnosti ví a je slyšel. — Jan Dvořák rychtář. — Praes. 14 Julii 776.

3. 1776 d. 22 července v Osiku. Obec žaluje na rychtáře, že pořádnost nečinil a rebellanty proti vrchnosti podporoval. — Jejich vysoce vzáctné hraběcí Milosti urozený pane direktor! Se vší povinnou ponížeností urozenýmu pánovi tuto písebnost podáváme strany našeho rychtáře, co jsme od něho žádali, aby jsme s ním k pořádnosti přijíti mohli; on ale nám naši věc u staršího obecního zapovídal, aby nám ji nedával, a co jsme s tím mněli po celý iři dni jak končelové tak sousedi meškání. Pak nás již třetí den posílal dvakráte do Fridrichovskýho dvora k šafářovi, že on byl předešle u nás starším obecním, aby on nám udělal pořádnost. On ale nám ji udělati nemohl, poněvadž žádné peníze nepřijímal ani nevydával, jen toliko zapisoval a ty registříky tam nechal.

Když techdy se nás dosti nasužoval rychtář a bláznů nadělal, naposledy odkázal nám na urozenýho pana direktora, že to k nim zanesl.