Tak s ním nemůžeme spravit dokonce nic a nejní nám již více možná s ním obstát, jaký je nepořádný člověk. A to je nám velice protivné, že on za svého rychtářství na čtyry měsíce od nás vzal, jenžto jeden vynáší 112 fl., což za čtyry měsíce činí 448 fl. Nad to od obecní hromady každý rok na 80 fl. a víc; za čtyry léta nám to vynáší 320 fl. A co na chalupníkách vymohl, toho činí přes 30 fl. To všechno za jeho rychtářství. Pak na naši poníženou suplikaci co nám JMt. pan hrabě daroval 85 fl- Což všechno jsme chtěli, a také jsme se v shromáždění sešli, s ním v pořádnost uvésti; poněvadž ale s ním dokonce nic spraviti nemůžeme, přinuceni jsme toto urozenými! pánovi v správu uvédsti s naší poníženou žádostí, aby to vše milostivě na povážení vzíti a k vinšovanému konci přivédsti ráčili.

Nad to v povědomost uvédsti opominouti nemůžeme, kterak on vším spůsobem se vynasnažuje obec v nenávist a v ošklivost u milostivé vrchnosti přivésti a sám, jako by ten nejvěrnější k milostivé vrchnosti byl, se staví, a předci s rebellanty držel a jim na cestu penězi nápomocen byl, jakož učinil předešlého 1775 roku okolo 3ho a 4ho dne měsíce září; skrze Václava Lenocha na ten čas končela vypůjčil od Matěje Karlíka 10 fl na ty toulavý Němci,*) který on rychtářovi donesl a na poručení rychtářovo takové Jan Povolný donesl do Litrbach Královi, na kteréž i cedulku, že by takové odvedl, naspátek jemu přinésti mněl a taky přinesl. Ku kterýmžto penězům, poněvadž bez vůle obce dané a nikdy od něho prohlášené nebyly, sousedi nepřistupujou. Že tomu tak a ne jinače jest, s podpisem našich vlastních rukouch stvrzujeme. (Následují podpisy 7 konšelů a 10 sousedů.) Psáno dne 22 měsíce července roku 1776.

Osik. Urozenými! pánu direktorovi ponížená žádost, jak uvnitř.

4. 1777 d. 27 února v] Osiku. Sousedé žádají ředitele panství, aby učinil koneó hanebnému jednání rychtářovu.—Pochválen bud! Pán Ježíš Kristus! S poníženou ponížeností a pokornou uctivostí k jejich nohám padáme a co nejponíženěj prosíme a žádáme, aby nám milostivě ráčili odpustiti a vod nás tejchto kratičkejch a sprostejch pár řátků přijmouti ráčili, urozený a statečný pane derektor! Ponevač skrze jejich poručení a nařízení na slavným kancaláři při správě bylo, aby jedna každá obec, kdyby ňáký mezi sebou nedorozumění měli, aby se hleděli přihlásit, my pak ale skrze dávný časy sme urozenýho pána obtěžovali, a nic až po-savat nevíme, jak to v naší počestné obci Vosecký dál bude, juž sme toho povědomost uvedli. Dalejíce pak přece víme, že náš rychtář chybuje, že ani nezachovává poručení, co urozený pán poroučel, aby nám každou hromadu škody, outraty prohlásil, posavat nic. Přitom že von má takovej závazek na sobe, že mu ani nejní potřeba k spovedi chodit; to mluvil Jozevoj Dvořákoj končeloj.