Tak von nám může dělat partiky, jaký chce, dyž mu nejní potřeba k spovedi chodit, tak my urozenýmu pánu vo nem správu povinno jest dáti. Na tom Šibravoj, co byl ze Strakova, von ho žádal, aby mu vojáky nedával; tak dyž mu je nedal, von na něj prožral v hospodě 1 fl. 15 kr., a von je jinším sousedům nastrkal. Na Jana Dvořáka prožral 1 renskej, jenom ho žádal, aby mu dovolil kousek obce přihradit, a nic mu nenechal. Na Jiřikoj Tůmoj vymohl 1 kopu a ta byla vodporučena na kapličku; taky si ji podržel.

A jaký roztržitosti mezi sousedy dělá, ani ló nejní možná vymluvit; ani to nesluší povídat, jaký hanebný řeči mezi mládeřej mluví, že si žádnej nemůže z něho příklad brát, ani ten nejmenší skoták. A dyž se trochu vožere, takovou hambu nám dělá v naší počestné obci. I na jiným panství vo nem správa de, že nechce ani ze seknice ven vyjít, ale co se jemu líbí, tak to udělá ve seknici před lidma.

Tak žádáme ponížené a k jejich nohám padáme, aby jedenkráte tomu ráčili konec a pokoj mezi náma [učinili] a voni tudy taky, urozený pane, aby měli pokoj. Za to ponížené prosíme a žádáme. — Václav Karlík. — Jan Kabrhel. — Bartazal Veselík. — Vít Nešpor. — Jan Dvořák. — Jan Sedláček. — Jan Boneš. — Jan Jelínek. — Jan Šibrava. — Jozef Krutina. — Matěj Nováček. — Jiřík Flydr, starší obecní. — Praes. 28 Febr. 777.

V rukopise, chovaném v bibliothece Musea království Českého, sign. III. F. 53. z XVI. století, ve směsi rozmanitých pokynů praktických, lékařských, herbářských a rad roztroušeny jsou zajímavé záznamy starodávných lekovadei nemocí, zažehnavadel a zaříkadel. Nebylo posud nikdy čerpáno z tohoto rukopisu, nedávno získaného koupí pro bibliotheku musejní. Ku posavadním snůškám podobných zaříkadel v Českém Lidu přibývá tímto nová, původní sbírka další.

Pro zuby bolení na nové měsíce takto učiň: >Já Adam vítám tě, měsíci, až budeš míti tři rohy, aby mne Adama moje zuby nebolely. Ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.« Provatum. A to také na Bílou Sobotu říkej a zem polib, kdy nejprv zvonění uslyšíš: »Já Jan vílám tě, měsíci, o dvou rohách, aby mne Jana moje zuby nebolely až tě uhlídám o třech rohách. Ve jméno* atd. Amen. (L. 2 a.)

Když se chtějí bíti, vzhledná do nebe říkej: »Vidím Spasitele mého, protož já N. nebojím se nepřítele mého žádného, vidomého i nevidomého. Ve jméno* atd. Jdi mezi ně: »Solhalat jest svatá, byť nebyla panna Maria Kristova matka,« a říkej Otčenáš třikrát, a upokojíť se. (L. 47 a.)