Proti kroupám žehnání: Šel Pán Bůh se svými milými apoštoly cestou, i řekl svatý Petr Pánu Bohu: »Pane milý, jaká to mračna jdou na horu?« » Petře, co je tobě do toho i mně také? Nechť jdou na ony hory, na ony lesy.< Ve jméno atd. (L. 56 a).

Žehnání proti tečení krve: Longin Páně bok otevřel, odkudž vyšla krev, jest vykoupení, voda jest křest. A rci: Ve jméno atd. (L. 56 a.)

Když dítě uřknou neb co jiného, říkej: » Když se Pán Ježíš narodil, jakž se brzo poznal, z Panny Marie, tak se brzo vzejděte, úroky neb újmy, v tomto dítěti, z jeho všech údův a bolesti z jeho všech žil i z jeho těla odevšud. Ve jméno« atd. (L. 56 b.)

Kdož by koli v zármutku jakém byl, klekna na kolena proti slunci, anebo polož se na zemi křížem proti slunci a modli se říkaje pět otčenášů a tolik zdrávas Maria na čest pěti ran Pána Krista, a jedno Věřím v Boha. Tehdy rci takto dokonaje těch pět otčenášů k pěti ránám Pána Krista: »Volám všemu umučení jeho a pěti ránám jeho, těchto pět otčenášů a pět ran, vysvoboďte mě z tohoto zármutku.* (L. 56 b.)

Proti krticím na koni. Napiš a uvaž koni ve hřívu: + ajaga + nagnba f nagabula f kula. (L. 62 a.)

Způsobuje-li se v hudbě vůbec těžký hřích, zakouší ho slovenská lidová píseň v počtu nejhojnějším a nejčastějším. Snad žádné písně národní se tak zkomoleně neinterpretují jako půvabné, lahodné, starobylé písně slovenské, jimž přede všemi jinými obzvláštní úcta přináleží.

Jděte mezi lid, poslouchejte, jak zpívá, a rozpoznáte, jak těžce se prohřešujeme na národním pokladn, znetvořujíce zlatá zrna v bezcenný plevel. Podati lidovou píseň správně a bezvadně je velmi obtížná věc, poněvadž v první řadě nedostává se nám individuálního temperamentu. Píseň vyšla z lidu, je výronem jeho citu, nálady, ona vytryskla z jeho duše, proto musí býti přednes její citový a oduševněný. Každá píseň, ba každý její verš má jiný pohyb, nedají se tedy všecky sloky národní slovenské písně zpívati stejně a jedním způsobem, se stejným tempem a výrazem. A právě v tom se chybuje, že se na prvou sloku odzpívají všecky ostatní, kdežto lid sloku od sloky přednesem, rhytmem i ornamentikou rozlišuje.

Musil bych uváděti zde notové příklady a dotvrditi, co pravím. Ale snad dostačí toto upozornění těm, kdož milují slovenskou píseň. Vím, že bedlivěji budou poslouchati, když lid zpívá každou píseň až do konce. Najdou zajisté v každé sloce něco nového, zejména i obměnu rhytmickou