a ornamentální. Leží to v duchu písně a obsahu textu, že melodie vlní se hned prudce, hned klidným bere se tokem. Někde přibude slabiky a hned nota přiskočí, hned přijde vroucí neb žalostné slovo, které táhlou notou z hrdla se nese. To jsou pozoruhodné okolnosti, jež bedlivě musí býti stopovány, neboť právě tyto zvláštnosti těsně přiléhají ke charakteristice slovenské písně; tím se liší od jiných, tím vzácnost její roste a cena mezi ostatními národními písněmi nad jiné vyniká.

Nepodáme-li píseň lidovou věrně tak, jak ji lid zpívá, setřeme s ní všecek pel a půvab. Píseň musí býti reprodukována věrně nejen co do notace, ale i co do rhytmu a ornamentiky. A poněvadž písně lidu slovenského pohybují se nejvíce a po většině v oblasti starých církevních tónin, musí býti zvláště bedlivě dbáno všech odstínů intervalových. Ucho naše až příliš navyklo moderní melodice a není tedy divu, že mimoděk zabočíme z neobvyklých cest starých tónin, a tím veskeren typický ráz písně lidové zmaříme. Slovenská píseň se na moderní kopyto narážeti nedá, a tu n? smíme násilně těsnati do svěrací kazajky stylisovanýeh hudebních forem a odměřovati ji na suchoparné taktové časuměrné rozměry. Rhapsodieký, volný ráz písně přimyká se spíše k volnému vypravování, jež jest arci v nejvyšší míře oduševněno, a právě tato hloubka citu má vliv na rhytmický přednes písně a nedá se nikterak časoměrně přesně dle nynějších způsobů reprodukovati.

Bylo by dobře zachycovati písně z lidu přímo doíonografu. Tím bychom stále měli po ruce originál, který bychom mohli studovati, napodobiti a srovnávati. Tak bychom se vyhnuli špatným tradicím a zachovali bychom trvale neporušenou lidovou skladbu, na kterou vliv moderní melo-diky, rhytmiky a ornamentiky neměl by přístupu. A my přece toužíme po tom, aby nám byl tento poklad zachován ryzí, nezkomoleny a neporušený zubem moderního světa.

Avšak nejenom my sami kazíme písně, poněvadž přizpůsobujeme melodie na moderní tóniny a uhlazujeme zdánlivé melodické příkrosti, které zdánlivě tvrdě nám zní, avšak my porušujeme i tempo písně, na kterém velice záleží; ovšem při notaci nedá se tempo úplně přesně naznačiti, neděje se to metronomem* ale je to velmi důležitý moment. A právě neznalostí tempa stane se, že v melodii povstanou varianty taktové, tak že na příklad sváděni jsme často do třídobé formy, do triol, kdežto ve skutečnosti je to takt dvoudobý. Kdo pozorně poslouchá originál, nemůže býti v ohledu tomto na rozpacích.

Ode dávna je na Slovensku zvykem, že cikánské hudby přejímají melodie slovenských písní a přetvořují se na tance. Že cikáni neinterpretují písně věrně, je na bíledni. Oni vloží do melodie svou individualitu a svůj synkopický rhytmus a vyhladí tím úplně původní ráz písně, z níž zůstanou pouhé bledé reminiscence. Nejenom že zmizí melodie a zkomolí se k nepoznání, ale i ve směru modulačním přerodí se píseň zúplna na základě ustálených manýr doprovodu cikánských hudebníků. A zkuste to, že s cikány slovenskou píseň zazpívati nedovedete !