str. 20
Druhý list, obsahující pohled k jihu, jest téměř úplně pérem vytažen ; toliko část zahradního stromoví v levém popředí a pak celé pozadí zůstalo, pouze v obrysech tužkových.
List třetí, podávající pohled k východu, zůstal většinou jen ve zběžně načrtanych konturách tužkových, a jen z malé části pérem byl vytažen. Spatřujeme tu v pravém popředí východní konec kostelní střechy se sanktusníkem, v levo několik domků uprostřed hojného stromoví, a v pozadL vrch sv. Gottharda s kostelíčkem na temeni. V pravém dolejším rohu, výkresu jest tužkou velikým písmem napsáno: sflorzitz den 5. u. 6. Sep-temb. 1822«.
Ludmila Ríznerova-Podjavorinská:
Slovenské ludové piesne.
Prestred mora, ruža bjéla, já hu trhat nebudem,
miluval som švárné dzjéía, ale ho brat nebudem.
Širný kočiš, širný kone,
šetky štyri paripy, pôjdeme my nahovárat
švarné dzjéča do Nitry.
E-te som len s koná schádzal,
už ma milá vítala, vitaj, vitaj, moj šuhajko,
prenocuj 4,un do rána.
A on sa jjéj vyhováral, že je tun aj s koníčkom
a ona si ucjérala své očičky ručníčkom.
Už'e milá, už'e darmo
rozlučit sa mosíme. na tú našu vernú lásku
už zabývat mosíme.
Bolo lásky medzi nami za jeden vôz formanský,
a už sa jjéj nenachídzá, za náprstek šnajderský.
Nech sic, milá, srece selská, ked sis bola falešná.
žes' ma zcela oklamaci skrz jenného šuhaja.
Ten nitranský zámek na peknej rovine, teče s neho voda miléj do kuchyne.
Z kuchyne do lesy, má milá, dzeže si, dze bych bola, tu som, dávám žitko husom.
Dávám žitko husom a vodu gunárom, škoda ta, šuhajko, žes' zostal husárom.
Husary, husary, pekné kone máte, pristanem medzi vás,, kerého mi dáte
Hentoho, hentoho, s tú červenú hrivu, sannem si na neho, pôjdem do táboru.
S táboru do hutu, na večer [v] sobotu.
|
|
|
