Předchozí 0051 Následující
str. 40

každému svatebčanu; když si zatančil, zastavila ho a nastavujíc klín, chtěla, aby zaplatil. Smlouvání, vytáček, žertovných podvodů falešnou mincí, které se obyčejně nepodařily, dík čilé starosvatce, bylo hojnost. Konečně tanečník neodolav, zaplatil; ženské, tvořící kolo, dávaly pozor na tančícího, aby jim s nevěstou neutekl, sic měl zaplaceno. Posléze zavedla starosvatka nevěstu k ženichovi. Tomu hráli a zpívali: Ghvola Pánu Bohu, už jsem se oženil, chvola Pánu Bohu, už mám ženu. Jak ženu dostanu, tak doma voslanu, chvola Pánu Bohu, už mám ženu. Tančilo se potom dále. Ženské nakoupily si marcipánu a rozdělily se o něj. Družička dala mládenci pětku i více ; za polovinu jí koupil marcipánu, polovic si nechal.

Druhého dne si vezl ženich nevěstu domů; napřed jeli ženich s ne-věslou, za nimi roucho a zadu ostatní svatebčané. Byla-li někde cesta zatažena, vyplácel vše ženich, někdy i ostatní hosté platili.

Pověry. Snoubenci u oltáře: Na čí straně hořela svíčka špatně, ten brzy zemře, když si podali ruce, vyměnily se i svíčky. Když se šlo ouférou, chtěla nevěsta na ženichu krejcar na světlo ; dal-li, byl očarován, v poslušenství oddán.

Dr. Čeněk Zibrt;

Dopis V. Taubera AI. V. Šemberotfi r. 1845.*)

Vysoce vážený,

zvláštní úcty nejhodnější Pane !

Již mně až ouzko bylo, že jsem žádaných výtahů ze zdejších starých matrik tak dlouho dohotoviti nemohl, a ehvílečky času mého, ježto něčemu jinému, nežli svým povinným zaneprázdněním, věnovati mohu, vždy jiným a jiným uchvacovány byly. Konečně po odbyté školní vizitací zdejší dne 12. t. na. dokončil jsem pátrání toto, jak dalece jsem ho za prospěšné držel — a odevzdávám odpis jeho, s přiloženými výpisi nynějších obyvatelů Skřípovských, Brodeckýcb, Dešnanských, Lhoteckých a Runářovskýeh, a s nejuctivější prosbou o laskavé odpuštění mého tak dlouhého, ač ne svévolného meškání. Dlé zdání mého musili již snad před počátkem knih těchto, ve čtyřech prvních z těch osad, Němci, snad z prvu spíše mezi Moravcemi pomícháni, nežli je sami, sídliti, jen v Runá-řově jsou až do roku 1695 sama pouze moravská, jménám v sousedních vesnicích moravských podobná jména, a přestávají v tom roce, popouště-


*) Pozn. vyd. Otiskovali jsme v ročníku XIII. dopisy, zasílané autoru spisu o nářečích československých, AI. V. Šemberovi, jimiž provázeli jeho spolupracovníci svoje zásilky. Nenadali jsme se, že to vzbudí čilý zájem v kruzích odborných. Tím povzbuzeni, pokračujeme i v tomto ročníku V. Tauber byl učitelem v Konici.

Předchozí   Následující