Na schodě.

Křúpalú Janek síál u štonta z Marušú. Jarmak býl na ubytu. Machala sa na ně přišel podívať. — Tož Pámbu daj scestí! pravíi. Idu si pro jarmačné. Jak prodáváte ? — Pámbu daj aj tobě. Ja, néni to hrubě hlavité,872) předešla Maruša Jánka, bojaci sa, že Jozef si bude chtěf vy-poščaf. Ťa, musí člověk byť aj málu rád. — Aj dyž sa prodá, pravil Janek, nelza na tom nic zvýtěziť. Vlna drahá, aj indych sa podražil, a sukno dyž člověk udělá, chce-ji prodať, aby ho vyhodil odpoiy zadarmo. Tož jakýž výdělek? Dyž to člověk dokolakolem ščíce, nic nenadbývá, ešče chýbjá. — Veť to býí jarmak. Jak by sa dvá zešli a nic si neřekli, pravil strýc Křupalů povedla u štonta. Málo prodal. Ubývá nás a ešče je nás moc. Včil co utřzíja všeci súkeníci, tak pro jednoho by to stáčalo, co by moh řécť, že mjél dobrý jarmak. — Šak pravíí toťkaj Vašek Elijášů: Ja, vymysleli ty šneléry, aby sa mohlo pospěšňéj tkať a včil by na starých stativoch nastačili natkat dvá súkeníci na všecky jarmaky. Ten mladý svět včiléjší si kupuje samé štofy,873) přiřek strýc Púehlíků. — Šak to sú hadry, pravil strýc Křúpalů. Veť oni nekeré ty štofy dělajú aj ze starých dratařských halen. A potom to nekerým obleze, je to jak staré papučiska. Šak ty máš také kabát už jak duha, pošklebová! sa strýc Machalovi. Všecky barvy na něm najde. — Dyť ho mám teprú druhý rok, tož je ho škoda zahodiť, praví Machala, hleďaci po šmurovaném874) kabátě. — No, vidiš. Néni-již toto škoda, piatiť krejčířovi podarebně. Dobře má cigán, že pro chudobného člověka je nájlepší tá drahá kúpja. — Ja, našské sukno dež je hutnější, přiřek Janek. — Tanu, dyž to ten včiléjší svět tak chce. Jaký kroj, lak sa stroj, bránil sa Machala. — Ale, víž-i, že aj pravíja: Každá čaja875) svého obyčaja ?

Dež to bylo prvéj! rozmýšláí strýc Púehlíků. Prvéj, dyž sa budovala šata, tož sa hledělo, aby to byio už na delšo. U Ohýřovských sa oženil syn v tom kabátě, co tata, a ešče býí pěkný, dali ho tatovi do hrobu A u Nosálků sa vdalo sedům rob v jednej sukni. Ale ten včiléjší svět enom hoře sa držať. Už aj ti chlapi na těch dědiniskoch sa panščíja. Našské sukno zapovřhajú, místo plátěnek8'6) nosíja pisákové877) gatě a místo kožuchů si dali našiť huněk878) ze zelenýma výložky — tož sú včil plné dědiny myslivců. Taják po tom osumaštyrycátém si začali kupovat' čepky s kukardama a chodili střílať zajíce — to préj je to konštytucí.— Ja, šak to aj já sem chodil, pochválil sa strýc Křúpalů. Potom sme měli skrzevá to aj opletáni na kanceláři, ale nic nám nemohli udělat Nájlepší starý Poldíček, Pámbu mu tam odpusť. Dyž mu pravili, že ho viděli s flintu, vymlúvál sa : Ja, veť to byía lepnica.879) A udržalo mu to, dyž