@NZ@Otázky a odpovědi

* Ještě o fextovi. Asi r. 1850 byl jsem v městečku Doksech u Bezdězu a prohlížel si tamější památnosti. Upozornili mě také na kostnici, v níž se na hromadě kostí ruka »fextová« spatřuje (tam říkali »fest«); suchá lidská ruka byla až po rameno od těla odloučená a černohnědá jako uzené maso, kůže na šlachách a kostech přischlá. Ptám se stařeny, která tam svíčičky prodávala. Odpověděla: »To je ruka jednoho nezdárného syna, který své rodiče touto rukou bil; když pak umřel a byl pohřben, ta zlořečená ruka, kterou svým rodičům ubližoval a je trýznil, ani v hrobě neshnila a byla při vykopávání nového hrobu ven vyhozena, aby zde za příklad sloužila všem nezdárným dětem, že mají své rodiče ctíti a čtvrté Boží přikázání zachovávati.< — Ve Vyšší Lhotě o posvícení bylo velmi veselo. Pozdě na noc pravil jeden z napilých za stolem: »Dyž je to tak všecko veselo, kdyby sem tak někdo přinesl z kostnice fexta, to by se to všecko polekalo.« Jeden všetečný čeledín zaslechnuv to, hned se nabízel, když mu dají hodně pít, asi plecháč kořalky, že fexta přinese. Přítomní se smáli, každý dal po groši na to dohromady, čeledín se napřed notně napil pro kuráž a šel pro fexta. Za chvíli přinesl fexta v náruči do tančírny. Zděšení bylo náramné; mužští sedící za stolem zarazili se a umlkli, hudba přestala hrát, ženské křičely, děvčata chtěla utíkati z hospody ven, ale že byl fext blíž dveří, vyskakovali všichni ven otevřenými okny. Ostatní, když se poněkud z uleknutí vzpamatovali, počali si tropiti z fexta žerty a prohlíželi si ho. Čeledín pil a zase pil, aby tu obtíž s přinesením zapil a co si vydělal, aby toho užil; když se dosti napil, dával také připít fextovi. Ten pil. Hospodský vida, že se mu společnost rozbíhá, počal hubovati, co že si to udělal za žert, a z té sklenice, kterou podává fextovi, že mu nebude nikdo chtít píti, tu že si může čeledín vzít a zaplatit ji. Hosté se smáli a čeledína popouzeli, že teď musí ještě sklenici platit. Čeledín jsa napilý, rozzlobil se a volal: »Pí, fexte, nebudeš-li pít, vleju to na tebe.« Fext nepil; čeledín ostatek kořalky vylil na něho a pak zvolal: »Dyž mám sklenici zaplatit, že z ní nebude nikdo chtít pít, tak ať z ní žádný víc nepije,« mrštil prázdnou sklenicí do fexta, že se roztřískla a střepiny skla po tanéírně se rozlétly. Teď zas počala hubovat hospodská, že musí celou tančírnu zamésti, aby si holky sklo do nohou nevrazily, a aby toho fexta už zase pryč odnesl. »Ať ho zas odnese tam, kde ho vzal,< volali druzí, pomohli fexta naložiti čeledínovi na záda, a ten s ním zpátky vrávoral ke kostnici. Někteří chasníci šli opodál za ním, jak mu to půjde; čeledín chtěl fexta shoditi, ale fext měl své kostnaté ruce kolem krku jeho zatnuté, že se se zad pustit nechtěl. Čeledín ho shazoval, tahal, trhal, ale fexta se se zad nemohl zbaviti, až při tom, jsa dosti napitý, upadl i s fextem a zůstal ležet; počal křičeti a volati o pomoc, aby mu šel někdo fexta vzít, že ho fext škrtí a že ho zadusí i zamačká. chasníci nešli, poslouchali chvilku jeho