Je to starodávný zvyk našich předků z oněch dob, kdy knihy byly vzácností, kdy kniha v rodině byla poklad dědičný, že otcové rodin, právě na pamět pro potomstvo, různé, dle jich rozumění pamětihodné události zapisováním na desky, na prázdné listy, na kraj podle tištěných slov se snažili zachovati.

Čepec z Hlinecká.

Zápis náš o pokladu mělnickém považován byl za tak důležitý, že ze knihy vytržen a odloučen byl dotyčný list, nepochybně jako zvláště památný, když asi kniha se rozpadávala, aneb — což více pravdě se podobá — aby snáze užiti se mohlo listu na důkaz, že je ve sludni na náměstí mělnickém poklad. Arciť nevíme, zda-li kdy takový důkaz podáván a zda-li od koho, kdy a v jaké míře pokus učiněn byl na vyzved-