nutí domnělého pokladu. Časy se rychle mění, lidé věcí pamětliví vymírají, mnohý neumí ani čísti, jiný si nevšimne toho, co na zadním listu do knihy připsáno, jiný toho nedbá, jinému se při té zprávě nevěří a věc se ani nevyšetří — a čas letí pořád pryč, pokolení se střídá za

pokolením --- a poklad pořád hnije ve vodě!

Za našich časů řečená studně (jediná obecní druhdy pro celé město) jest přikryta a vodu z ní neberou. Proč? Proto že prý voda z ní čer-

Čepec z Hlinecká.

pana jest zdraví lidskému škodlivá. A jak mohlo se státi, že prastará, velmi hluboká studně, ? níž lidé pro své potřeby po sta let vodu brali, zdraví jejich z toho újmu nemělo, najednou má vodu nezdravou? Odpověď mluví pro poklad: To se stalo tím, že do studně vhozené kovové věci časem tam zrezovatěly v té míře, že voda takovou látkou prosycená již byla zdraví lidskému škodlivá . . .

Tu však zase jiná nastává otázka, zda-li totiž na zachránění před nepřítelem do studně hozené kovové věci nezdravotnost vody způsobily, či ji způsobilo něco jiného? A ještě jiná otázka jest, zda-li se to vhození