spisech a knihách archivních, ani v matrikách.*) Avšak na to lze odpověděti, že to jméno je nejasně napsáno a mohlo také jinak podobně zníti. Z té okolnosti tedy nezvíme ničehož nic.

Zajímavější pro naše pátrání jest, co zapsáno na zadní desce manuálu č. 75. archivu města Mělníka, že totiž ». . . Švédští léta 1640, když Mělník kvitovali, 2 kusy železný střelby do ní (studny na rynku) vhodili . . .< Dále pak se tu čte: »Při vyklízení té studnice vynalezly se čtyry železný kusy.<

Nuže, tu máme vysvětlení; ty druhé dva kusy vhozeny do studně patrně r. 1648, jak povídá náš zápis od domnělého Choceňského o téže věci. A možno dodati: Poněvadž jiné drobné věci dostaly se pod děla na dno hluboké studně, nepřišlo se na ně při vytahování děl ze studně r. 1743. To mohlo se tím spíše tak státi, že úředně nikde zapsáno nebylo, co r. 1648 do studně vhozeno, a pamětníci za těch skoro sto let od vhození až do vytahování děl vymřeli . . .

Tu ještě dlužno podotknouti, že tato domněnka obstojí i vůči tomu, že Švédové r. 1648 v Mělníce nebyli. Ano, to se právě shoduje: Švédové byli na blízku, strach před nimi byl veliký, podobalo se, že přijdou.**)

O střelných kusech mělnických praví konečně purkmistr Fridrich v pamětní knize, patrně až v 18. stol. založené, že při slavnosti po bitvě u Lipska střílelo se z oněch 6 železných děl, která Francouzové v 30leté válce do studně městské vhodili.

Nyní mají na Mělníce tři kusy a sice dva kuté, jež jsou asi švédského původu, a jeden litý, pozdější práce. Ty tři kusy odevzdány r. 1893 do mělnického musea. A kam se poděly ostatní? — Záznamy jsou kusé; více zpráv nemáme. — Zase si vzpomínáme na poklad. Snad je přece ještě ve studni. O hmotném zisku z vytažení, domnělého pokladu nelze mluviti; neboť drobné věci kovové, zejména mince, budou řezem roze-žrány, avšak tolik je velice pravdě podobno, že bedlivým prozkoumáním hlubokého dna té památné studně obohaceno by bylo museum města Mělníka.