Had ssaje mléko krávě.

Za pobytu letošního v rodné vesnici v Kostelci nad Vltavou byl jsem překvapen rozhovorem hospodářů, že největší škůdce másla bývá v chlévě had. Tvrdil to zvláště p. J. Matuška, po statku zvaný Mikát, a nedal si za jinou, že tomu věří a že by to odpřisáhl, jak had, schovaný pod žlabem nebo pod prahem, když vše utichne ve stáji, připlazí se ke krávě a »vydojí vemeno na padrt«, nic pro ubohou hospodyni nezbude. K tomu přidal vševěd kostelník Jos. Máša, že í na pastvě, když kráva leží, had si ji vyhledá a »cucá«. Všickni se o tom rozpovídali, a kdo ještě nevěřil, byl přesvědčen o pravdivosti, když tak vážní, rozšafní sousedé o tom nabyli přesvědčení. Marně jsem to vyvracel.

Při studiu v kapitolní bibliothece svatovítské (laskavostí p. adjunkta Jindř. Skopce) probíral jsem některé rukopisy obsahu přírodovědeckého za jiným účelem a lile! v rukopise XIV. stol. De animalibus zahlédnu vyobrazení této pověry, s textem latinským, jak na pastvě hrozí kravám nebezpečí, že jim mléko vyssaje had. Srv. též zprávu o hadu s mlékem ve vydání Aesopových fabulí XVI. stol. od p. řed. Ant. Truhláře str. 140.

Vyobrazení toto jest vhodný doplněk ke stati, kterou jsem uveřejnil o kultu hadů vůbec, zvláště v slovanské tradici, v knize Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku, v Praze, 1899. V poslední době napsal o této pověře, kterouž i moderní přírodopisci otiskují (Brehm, 3. vyd. B. VII. str. 314), zvláštní úvahu Dr. Olbrich, Das Milchtrinken der Schlangen, Ein Beispiel fůr die starke Be-einflussung naturgeschichtlicher Ueberliefe-rung durch uralte, im Volksglauben fort-lebende Anschauungen. Mitteilungen der Schlesischen Gesellschaft fůr Volkskunde, herausgegeben von Theodor Siebs, Breslau, Heft XI, 1904, str. 67—72.

Prosím čtenáře Českého Lidu, aby mně posílali zprávy o této pověře, pokud možná věrně zapsané podle líčení vyprávěčů.

Had ssaje mléko krávě. Kresba v rukopise kapit. knihovny svatovítské. Náčrtek V. Fabiána.