Francek sa pořád1 cosi vyptává, ale strýc ho hrubě nepočúvá. Tož Francek sa pobíře, že musí ešče tam a tam a chce strýca zas obtúliť. Ale strýc sa ožene taják by odháňál šršně: A co si bezrozumný lebo co? Su mtadá roba, že ňa chceš obtúlať? — Ja, to sa včil tak děM, dyž sa zéjdú staří známí, poúčá Francek. — Staří blázni dyž sa zéjdú! Ty's v tom světě podchytil cosi múdrého. Ty si, sa ně zdá, enom povrchu tak opyplaný S95) a v tobě je jak v telati.

Francek odchodí, Machala sa chachúňa. až sa ohybe a chlape sa890) po kolenoch. Strýc si odplul. Je-již toto súcí-až súcí!897) No, to už ne-divu těm míadým, dyž toto chiap starý, jednu nohů v hrobě a dá sa bíáznif. Což je toto sa hlupina: staří chiapi a oblizovať sa taják kočky. A šnupákem smrdí jak rasů pytel — pchý! 89S)

V téj přiletěla dívka pro Machalu. Préj, hledám vás po celém jar-mace, veť u nás sa bijú na zabitu ránu. Och, Jezusky raci! — A de: venku lebo v izbě? ptá sa Machala. — Byli v izbě, ale už sú venku. — Tož venku nech sa bijú. Jak budu měť dosť, tož sa nechajú. Enom dyž sklenek nepotřepú. — Ale veť to sa bije strýček Trčálků . . .

Machala začujaci to, schytíl sa a letěl dóm jak kana a Křupala za ním. Préj, buďte tak dobří, strýce, dajte ně pozor na sukno, než Maruša přídě.

U Konopiště jest rozsáhlý rybník » Papírna*. Mnoho vzpomínají okolní lidé utopených — a staří dosud varují před vodníkem. V zimě v létě neopatrné topil a z jiných blázny si tropil. Dosvědčovala mi babička z Jarkovic: »Šla jsem zahnat husy z rybníka. Živou mocí mi nechtěly ven. Dlouho jsem se s nimi mořila, házela po nich, když tu najednou vedle mne vyskytne se chlapec, zcela neznámý a dá se do smíchu: >Ha, ha ...» Vodník! Hned na to spatřila jsem dva známé hochy z vesnice, jak přicházejí plavit kobyly. Varovala jsem je: »Hoši, nejezděte do rybníka, nebo budete dnes některý nešťastný.* Ještě se mi vysmáli: »Ty babo, myslíš, že se tvých strašidel bojíme?* a hajdy do prostřed rybníka. Přednímu začal se náhle kůň vzpínat a klesal do hloubky. Čeledín seskočil, trhl ohlávkou, ale v tom uchopila ho ruka a strhla pod vodu. Druhý obrátil koně, popohnal do běhu a zastavil až -celý zmáchán, na břehu. Mrtvola nešťastného vyplavala až za tři dny. Rybník se zanáší; vodníku se to nelíbilo a přestěhoval se do dolejšího. Často prý jej také lidé ve všelijakých šatech viděli v Benešově.<