Lidový zpěv světský v době předhusitské.*)

V Čechách udržely se písně, ne-li přímo pohanské, tedy asi hudebně jim příbuzné, až do 12. století. Homiliář Opatovický z konce 11. století jmenuje takové písně různými jmény: >ďábelskými< jsou mu písně, jež lid zpíval prý v noci nad hroby mrtvých, »prázdné* písně (tak se říkalo po česku písním podle tehdejšího smyslu neužitečným, tedy hloupým, pošetilým, jakoby bez obsahu) jsou asi zpěvy milostné, kdežto taneční písně nazývá >rozmařilými«. Byla tedy česká lyrika v 11. století dosti širokého rozsahu. Avšak i jiné zpěvy byly u nás známy. Když r. 1158 chystalo se české vojsko k tažení na Milán, ozývaly prý se po Čechách zpěvy o nastávající dobrodružné válce; máme tu tedy stopy i jakýchsi romancí, zpívaných patrně potulnými rhapsody. Že takového druhu lidé u nás už známi byli, ukazuje vypsání daně z hlavy r. 1107, podle něhož neměl jí být ušetřen ani »citerista«. Instrumentální doprovod zpěvu náležel též v obor lidové hudby, vždyť r. 1092 uvítali knížete Břetislava II. hrou nástrojovou nejen mladíci, nýbrž i dívky, u nichž lze těžko předpokládat zvláštní výcvik umělý. Až sem asi sáhá první doba našeho zpěvu, doba samorostlé originálnosti, neboť až do té doby nelze předpokládat silnější vliv cizí na náš lid, ani podmaňující si vliv zpěvu liturgického. Viděli jsme, jak zvolna se zdomácněl liturgický zpěv v našem kněžstvu, což teprve v lidu.

Zásadní převrat v celém ústrojí našeho venkovského lidu znamená kolonisace, nejradikálnější změna v celých dějinách selského lidu u nás. Vznik svobodného selského stavu způsobil ve všech oborech lidového života převrat, jistě tedy i ve zpěvu lidu. Příval cizích osadníků přinesl k nám nejen nový národní prvek, nýbrž i sblížení s hudbou umělou. Němečtí kolonisté přinesli k nám jistě řadu svých písní, jež nemohly zůstat bez vlivu i na naše české písně. Němečtí kolonisté byli však i daleko blíže minnesingrům na dvoře českých králů než staří čeští sedláci. Zásadní rozpor mezi hudbou umělou a lidovou se tím měnil, mírnil, třebas nezmizel docela. Melodie hudby umělé buď přímo znárodněly neb působily na vytvoření nových. Němečtí kolonisté přišli též z krajin, kde křesťanství bylo starší než u nás, kde liturgický zpěv byl již lidu bližší, prožitější. Proto kolonisací vzrostl asi i vliv liturgického zpěvu na naši hudbu lidovou. Tím vším asi setřel se leckterý originální znak staré písně lidové, za to však niveau lidové hudby se zvýšilo.

Po době kolonisační přišla nová, třetí doba, doba národního uvědomění, jež znenáhla zase emancipovalo lidový zpěv, osamostatňovalo