str. 112
Jakýs všetečka hodil do stroje několik starých soch, znázorňujících staré báby ; hodil je tam místo obilí. Toho použil jakýsi šprýmař,- sebral kdesi sošku mladého děvčete, tajně ji přinesl do mlýna a oznamoval, že z těch starých bab semlela se mladá a sličná panna. Toho se někteří chopili, a už tu byla pověst. Onen osudný mlýn koupil žid; zpeněžil, co mohl. Zařídil si na místo mlýna továrnu na sirky ; bývalý majilel toho mlýna upadl do takové bídy, že sotva měl dostatek chleba. Neuplynulo ani půl století od toho času, kdy poprvé se mlelo na onom nešťastném mlýně, a tu vytasil se s podobnou myšlenkou p. Votípka, podnikatel staveb ; umínil si, že musí míti v Kolovči parní mlýn stůj co stůj! Provedl stavbu moderně, ale docela na jiném místě. Postavil vysoký komín. Dlouho však se nemlelo ; zde to umlklo smutně. Sem už nikdo nepřinesl sochu bab ani panen. Vše přišlo do prodeje, komín velikán srovnán se zemí; dnes našel bys z mlýna toho jen čtyři prázdné zdi. Toť celý výklad pověsti, kterou nalezneš v Kotlově grammaticko-fraseologickém slovníku pod slovem: Koloveč. Engel Pantaleon.
* 0 ohnivém sudě. Pověst z okolí Solopisk (okr. Sedlčany). Opodál Solopisk stála štěpnice, kterou hlídal bázlivý hlídač. Hoši vesničtí, dověděvše se o tom, oblékli se v bílé sukně a šli hlídače postrašiti. Asi v 10 hod. večer přišli přestrojeni k boudě. Hlídač uděšen utekl do nedaleké vesnice, a hoši jej stíhali. Pojednou se ale ohlédli a tu spatřili za sebou se valiti rychle ohnivý sud. Poděšeni kvapili do vsi a vlezli po žebříku na půdu jednoho statku. Sud je pronásledoval i tam. Rychle svrhli žebřík a uzavřeli se na půdě. Ohnivý sud se začal váleti po dvoře j& narážeti na stěnu statku. Po delší chvíli zmizel. Hoši slezli teprve ráno uděšení s půdy, nemohouce ze sebe slova vypraviti. Jar. Vystyd.
* „ Vejlupky". Děvčata v okolí jimramovském chodívala do lesa na »vejlupky«, t. j. sbírat lískové ořechy, když již byly uzrály a se vylupo-
valy. Každá děvčice hleděla nasbírati co nejvíce ořechů, an jimi o hodech při muzice odměňovala chasníky, kteří ji brali do tance. Po tanci dala tanečníkovi hrst ořechů; měla-li ořechů mnoho, dala i dvě hrsti. Děvčice, jež měly mnoho ořechů, »hodně* tancovaly. Pavel Pavelka.
* Národopisné články a snůšky v našich listech krajinských. Snažně prosíme v zájmu redakcí časopisů těchto i spisovatelů, aby nám zaslali čísla, kde jsou otištěny články, týkající se programu Českého Lidu, kulturně-historické i lidovědné. Všecky zaznamenáme a upozorníme na ně. Zároveň neradi si postyskujeme, proč některé tyto časopisy uveřejňují kde jaké a lecjaké kompilace bůhví o jakých končinách a lidech a nemají místečka i snad ani porozumění pro studium lidu českého. Ještě smutnější jest, kdy krajinský časopis J. tropí si nejapné posměšky z pěkné sbírky obyčejů a pověr lidových o Božím Těle, uveřejněné od Jar. Vystyda, snaživého sběratele i pilného a nadějného pracovníka na poli národopisném. Co si tím jízlivost pomůže? Proč podceňovati práci nadšeného sběratele, která posměváčkovi přec nijak nevadí a neškodí? Jest aspoň vážnější a důležitější, nežli tak četné, bezcenné feuilletony a články hašteřivé i kousavé v mnohých listech krajinských. Red.
|
|
