str. 111
@NZ@Otázky a odpovědi
* Katovščí. (Č. Lid X. str. 416. řemínkáři). Na Moravě říkali jim v některých krajinách »katovščí«. Býval prý na každém panství »katovský« (pohodný). Katovšěí chodili po světě, prodávajíce řemínky, biče a vočepky. Sami také vočepky na cepy upravovali. Léčili také dobytek, zvláště koně a krávy. Lid se jich velmi bál, maje za to, že mohou-dobytku uškoditi. Aby tak neučinili, štědře je obdarovával.
Pavel Pavelka.
* Hadí Jcůše (G. Lid tamtéž) pomáhá od >n á t k y«, když se jí nakouříme. Také nakouření »1 i š č í kůstkou* jest dobré od tétež nemoci. Hadí sádlo jest dobré od >bělm a« na očích.
* Hlavička, jídlo velkonoční, připravovalo se za dřívějších dob v okolí Jimramovském již na bílou sobotu. Usekalo se maso jakékoliv, přimíchalo se do toho krupice, vajec, trochu pepře a stroužek česneku. Peklo se na pekáči »kutchaně«. Když pak v neděli velkonoční odpoledne chodili pojídat >mazance< do lesíka nebo na pole, vzali s sebou někteří i »hlavičku«. Hlavička posud o velkonoei se připravuje v některých statcích v Pavlovicích a Sedlištích. Pavel Pavelka.
@NZ@Směs
* Emausská pout. V kláštere emauzském, v konec XVI. stol. prázdném, žil jako správce husitský kněz Pavel Paminondas. Když ten muž r. 1599. stal se katolíkem, městský úřad novoměstský s hrůzou žaluje císaři: »Bezpečili jsme se, že je pod obojí, teď důvěřovati mu nemůžeme, bojíme se, že ten klášter pod obojí, kterýž toliko jeden v Čechách jest, bude obrácen, a že nemalé nebezpečenství a pozdvižení lidu bude, zvláště při nastávající pouti velikonoční, kdež veliký počet lidu v znamenitém hluku se schází.. (Dr. Z. Winter, Zvon IV. 1904, str. 420.)
* Třemílání bab v Kolovči. Vypravuje se, že v Kolovči mají mlýn na báby, v němž vždy ze sedmi starých, šeredných bab jedna krásná panna se vymele. Původ pověsti jest tento: Od pradávna se smějí, že v Kolovči mají mlýn, poněvadž Koloveč nikdy vodního mlýna nemůže docíliti; je na vršku. Jeden z tamních občanů chtěl dokázati, že v Kolovči zřídí přece mlýn, a to mlýn parní; za nedlouho stála budova prostorná a způsobilá k mletí obilí pomocí síly parní. Kdo přivážel obilí do mlýna, odvážel mouku slušně semletou. Za nějaký čas pozoroval mlynář, že nemůže závoditi s vůkolními mlynáři, kteří mají zdarma sílu vodní; uhlí bylo drahé a oprava strojů také byla žádoucna. Na mlýně se jen živořilo ; později rozprodal mlynář parní kotle. Bylo takořka po mlýně.
