ditelem v jejich hospodářském voze. Na silnici do Horoměřic byly různé druhy dobytka v 6 odděleních rozestaveny a všichni pastýři, kteří na kraji cesty »parodirovali«, >troubili koncerU dle svého způsobu na své pastýřské rohy. Když blížil se průvod k Horoměřicům, bylo stříleno ze hmoždířů postavených na návrší u ovčína. Před residencí vzhůru po cestě stála celá obeu horoměřická za vůdcovství zdejšího obročního (Jana Wurma) ve dvou odděleních: na jedné straně byli mužové a na druhé straně ženy a mládež obojího pohlaví. Zakončení tvořili veškeří mlatcové panství horoměřiekého se svými ozdobenými, květinami a stuhami okrášlenými nástroji.

Při vjezdu do residence zazněly kotle a trouby a za jejich zvuku byl J. M. p. prelát s 501etým rychtářem Václavem Raitolarem od p. barona Damnice, skutečného krajského hejtmana kraje rakovnického, p. Jana Malíka a p. Pavla hraběte z Morzina při vystoupení z vozu uvítán. Na to odebral se J. M. se všemi převzácnými hosty do prostředního velkého pokoje jmenované residence, kam i shromážděný lid byl vpuštěn a zde představil hosp. ředitel ze Strahova Frant. Franc SOletého rychtáře panu krajskému hejtmanovi touto českou řečí: »Jejich Milost pane krajský a císařský královský guberní rada! Já mám tu milost přítomného 80 let starého Václava Raitolara ze vsi Nebušic představil, který již letošního roku 50 let rychtářem jest. Že on vždy věrný a pořádný muž byl — císař-královské, krajské- i vrchnostenské poručení ochotně vyplnil — též v obci všechno řádně řídil, žádný jinší důkaz nepotřebuje, poněvadž skrze 60 let rychtářem ostal, slovem, on je zachovanlivý a počestný muž. Pročež jeho a všechny rychtářovy i poddané staiku horoměřiekého do další milosti a ochrany v poníženosti poroučím. Jejich Milosti ale za tu vždy, dnešního dne ale obzvláštně prokázanou lásku k jejich poddaným, úřad hospodářský na místě poddaných v poníženosti děkuje; s tou pak poníženou prosbou, aby ještě dálejc všechny věrné poddané v milosti a v lásce ráčili zachovati.« Na to pan hejtman touže řečí odpověděl: »Poctivost trvá na věčnost — praví obyčejné přísloví: a kdo by o pravdě téhož přísloví pochybovati příčinu měl neb míti chtěl, ten ať se přesvědčí dnes o jehož dokonalosti. Neboť již skrze dávných padesáte let tento ctihodný stařec Václav Raitolar v obci nebnšické rychtářství zastával, on již skrze dávných padesáte let jako rychtář Weytwar poctivého muže ve všem smyslu v čas vojny a pokoje, před Bohem a před lidmi, pro svého pána země a pro svou gruntovní vrchnost jak v rychtě tak ve všeobecném obchodu veřejně na sobě ukázal, a tím samým nevyvratitelný důkaz na světlo vydal, že poctivost na věčnost: an sice by on tu mohovitou a protož také pochvaly plnou důstojnost rychtářskou skrze padesáte let jistě by nebyl sobě opod-statnil. Já se z toho těším — takové slavnosti světkem býti mocti, která skoro bez příkladu jest, ano bez příkladu větší než svěcení padesátiletýho manželstva — a protož také tím vznešenější

Já vás ctím, můj milý Raitolar! za jednoho pro všeobecné dobré zasloužilého a pořádného padesátiletého muže v rychtářské povinností tak, jak já vesměs všechny představené obce mé celé vážnosti hodné držím,