jenž skrze přičinlivost a dokonalost se té mé vážnosti — a týž př/pa<ín# spokojenosti země pána hodný poukazuji. Já děkuji vysoce důstojnému!

panu opatovi jakožto vaší milostivé gruntovní vrchnosti — za tu zřídká

kdy přihodilou a tudy tím více příjemnou příležitost — takové slavnosti přítomnu býti a mou citedlnost pro téhož poctivého muže vyjeviti moci.

Buďte ještě dlouho živ, milý starce a rychtěři Raitolar, a dejte nejen rychtářům vašeho vrchnostenského okrsku, nýbrž také okolnímu sousedstvu ten co nejpatrnější důkaz, že poctivost na věčnost trvá. A — povolá-li vás přes čas smrt odtud, tehdy zanechte vašemu náměstku vlastnost — poctivost — též tu skrze vaši poctivost — dosáhlou dnešní pochvalu.* J M. pak ve třetí řeči důvody uvedl, Jderé pohnuly ho k pořádání této slavnosti: >Za šťastného se pokládám, že v času mého opat-ství to potěšení mám, přítomností vysoce urozeného, svobodného pána z Damniců, císařského královského gubernialního rady našeho nejlaskavějšího pana Krajského, přítomností rychtářův a konšelův statku horo-měřického padesátiletého rychtáře počestného a zaslouženého muže Václava Raitolara zde uctiti. Předně díky činiti sme povinni Bohu nejdobrotivějšímu, že nejenom to potěšení nám popřál, nýbrž také jiných mnohých milostí udělil, své svaté ochraně, v svornosti a v dobrém srozumění nás zachoval.

Proto na poděkování za vše milosti, k obdržení všeho dobrého, vlastně ale, aby Bůh všemohoucí nejjasnějšího císaře zenaěpána našeho nejmilostivějšího od všeho zlého chrániti, prolí národu, který vše náboženství, všechnu lásku a čitelnost lidskou ohavně od sebe odmrštil, našemu vojsku vítězství, nám ale svatý pokoj uděliti a popřáti ráčil, jděmež tedy k slyšení mše svaté, potom ale k společnému stolu srdečně vinšuje, abysme v bázni Boží tento den vesele a potěšitelně strávili, potom ale na budoucí časy v svornosti našem povinnostem zadost činili.« Po těchto řečech obětoval Xaver Rossel (Ressl), kuchyňský správce strahovský na poděkování mši sv., které všichni přítomni byli. Na to opět odebrali se do dřívějšího pokoje a P. Hugo Beneš, localista ze Šárky, blahopřál

501etému rychtáři jako svému farníkovi, že dočkal se toho roku __

rovněž v české řeči: »Vysoce urozený, vysoce učený pane, pane! císařo-královský krajský hejtmane, pane náš milostivý! též vysoce důstojný, urozený a vysoce učený pane, pane! království českého preláte a otče náš milostivý' Vaše obojí Milost! Veškeré k statku horoměňc-kému přináležející obce, obzvláště pak nebušická z velmi řídkého skutku prozřetedlnosti a milostí božské neobyčejně plesá a se raduje, předně: ze svých (-bojích Milosti a milostivé přítomnosti, jakož i z obzvláštní a neslýchané k ní náklonnosti i za druhé: když vědí. že její spoluoud a obce nebušické starší neb rychtář Václav Raytolar, počítaje od prvního píšícího sedmisíého čtyřicátého třetího roku, když on od slavných předků Vaší Milosti za staršího obce neb rychtáře uznán a milostivě dosazen byl, již přes padesáte let týž rychtářský úřad k obecnému dobrému chvalitebně zastává a podstupuje. Protož ne nadarmo dnešní den se světí a oslavuje. Jakož pak jeho přítomná nebušická i ostatní k statku