Písně rhythmu trochejsko-daktylského, pokud jsem je v uvedených sbírkách postřehl, jsou vždy hudebního rhythmu daktylského; pouze v Bart. II. sb. č. 147 jest příklad písně hudebního rhythmu daktylského, jejíž variant pod č. 148, v první sloce téměř nezměněný, má nápěv rhythmu trochejského. Text písně té jest bezvadně rhythmu obojího.

Zní takto :

Jest možno, že by se nalezly snad ještě mezi písněmi trochejskými íiěkteré písně obojího rhythmu, jež mně ušly, jelikož jsem jich mezi písněmi trochejskými nevyhledával. Písně dvojího rhythmu jsou zajisté zvláštností, jež při poesii umělé se nenalezne. V poesii lidové jsou tím možné, že v ní není mezi rhythmern daktylským a trochejským onen nesrovnatelný rozdíl jako při básnictví umělém.

Vedle písní, jež dokonale řídí se obojím rhythmem, bylo by možno uvésti ještě dosti četné písně, jejichž text by se mohl pokládati lež za daktylský i trochejský, kdybychom připustili několik odchylek. Z toho si vysvětlíme, proč při mnohých písních lidových pozorujeme nesouhlas mezi rhythmem nápěvu a textu. Příčina tohoto jest právě ta, že mezi obojím rhythmem v textu není té ostré nesrovnalosti jako při umělé poesii a že tedy nesouhlas rhythmický mezi nápěvem a textem se tak necítí a tolik nevadí jako pří poesii umělé.*)

Na konec buďtež podány ještě některé ukázky rhythmu daktylského.