str. 124
Při versích daktilských stává často na konci slovo čtyřslabičné čímž přerývka se přerušuje, jako ve verších těchto:
Verše se souvislou řadou daktylů bývají zpravidla zároveň též přesně-trochejské. Nejčastěji vyškytá se obojí rhythmus, daktylský i trociiejskj při písních, jejichž verše mají po dvou daktylech. Na př. :
Za našú I stodolu čerňava, mrakava. pověz mně, děvečko, pro kehos plakala?
A já sem přakaía, synečku, pro teb'a aj že mué nedajú pohledat na teb'a.
Zapomeň, děvečko,
zapomeň lehučko,
tak jako dyž spadne
z jabloně jablíčko. Bart. II. 224.
|
Celá tato píseň jest bezvadně rhythmu troehejského i daktylského, což při dvoustopých verších daktylských, jak již řečeno, velmi často bývá. Řidčeji naleznou se čtyrstopé verše daktylské, jež zároveň tvoří šestislopé veiše Irochejskr, a Iřístopé, jež zároveň jsou verši pětistopými nedoměr-nými. Na př. :
Pofukuj, I vělříčku, | pofukuj | juhový
osychaj, chodníčku, kady mi lahodí!
Nebylo, cérečko, nebylo nad tebe,
dyž sem já chodíval za tebú přes pole.
Dyž sem já chodíval, chodívali všeci,
a jak já nechodím, už ti to nesvědčí. Bart. I. 21.
Šel bych k vám, má milá, dyž nesmím,
zarosí mi chodníček ořeším.
Ořeší a duby vysekám,
tebe tu, má milá, nenechám. Suš. 475b.
|
V některých písních jen částečně jest mo;ný dvojí rhylhmus, jako nn př. v Bart. II. sbírce č. 202., kdež jen první dva verše v obou slokách mají obojí rhythmus :
|
