| str. 124 
 Při   versích   daktilských   stává   často   na   konci  slovo   čtyřslabičné čímž přerývka se přerušuje, jako ve verších těchto:
  
 
 Verše se souvislou řadou daktylů bývají zpravidla zároveň též přesně-trochejské. Nejčastěji vyškytá se obojí rhythmus, daktylský i trociiejskj při  písních, jejichž verše mají po dvou daktylech.   Na př. :
 | Za našú I stodolu čerňava, mrakava. pověz mně, děvečko, pro kehos plakala? 
 A já sem přakaía, synečku, pro teb'a aj že mué nedajú pohledat na teb'a.
 
 Zapomeň, děvečko,
 
 zapomeň lehučko,
 
 tak jako dyž spadne
 
 z jabloně jablíčko. Bart. II. 224.
 
 
 | 
 Celá tato píseň jest bezvadně rhythmu troehejského i daktylského, což při dvoustopých verších daktylských, jak již řečeno, velmi často bývá. Řidčeji naleznou se čtyrstopé verše daktylské, jež zároveň tvoří šestislopé veiše Irochejskr, a Iřístopé, jež zároveň jsou verši pětistopými nedoměr-nými. Na př. :
 | Pofukuj, I vělříčku, | pofukuj | juhový 
 osychaj, chodníčku, kady mi lahodí!
 
 Nebylo, cérečko, nebylo nad tebe,
 
 dyž sem já chodíval za tebú přes pole.
 
 Dyž sem já chodíval, chodívali všeci,
 
 a jak já nechodím, už ti to nesvědčí. Bart. I. 21.
 
 Šel bych k vám, má milá, dyž nesmím,
 
 zarosí mi chodníček ořeším.
 
 Ořeší a duby vysekám,
 
 tebe tu, má milá, nenechám. Suš. 475b.
 
 
 | 
 V některých písních jen částečně jest mo;ný dvojí rhylhmus, jako nn př. v Bart. II. sbírce č. 202., kdež jen první dva verše v obou slokách mají obojí rhythmus : 
 |