U písní textu daktylského nalezneme také, ač zřídka, nesouhlas s nápěvem a to tak, že někdy bývají troeheje a daktyly v textu jinak rozděleny než v nápěvu. V pís. čís. 607. Bart. II. Sb. počínají sudé verše taktem trojdobým; text však jest trochejský.

Podobně se to má v Bart. II. Sb. při č. 378, 485, 504, 753 199, 281 a v některých jiných. Píseň posledně uvedená patří zároveň mezi nepravidelné písně, v nichž při některých verších soujmenných jest nestejný počet slabik. První dvě sloky její na ukázku.

Jest zřejmo, že druhá sloka jest celá trochejská.

Ze všeho, co řečeno o písních daktylskýeh, jest zřejmo, že rhylhmus jejich řídí se právě jako při písních trochejských polohou slov a počtem slabik, ač ovšem do jisté míry též se shoduje s přízvukem. Nejbližší veršům pfizvučným jsou verše o souvislých řadách daktylů, při nichž jest zachována přerývka.