Tři hádanky.

Známo jest vypravování o třech hádankách českého krále Jiřího z Poděbrad, které měl brálr Paleček zodpověděti. Hádanky zněly:

1. Kdy objedu celý svět? 2. Zač bys mne koupil? 3. Go jest klam? Vtipný bratr Paleček vyjel si tedy z Prahy do kraje a hledal bystrou hlavu na pomoc. A štěstí mu přálo. Jakýs ferina mlynář Vaněk se mu nabídl, že jej před J. Milostí královskou zastane. Paleček z nouze návrh přijal a mlynář Vaněk dobře úkol provedl. Na první otázku odpověděl: »Osedlá-li J. M. královská bystrého oře se slunce východem a pojede rychle jako paprsky sluneční, se západem slunce svět obejel.« Na druhou: »Krista Pána koupili židé za 30 stříbrných, za J. M. královskou ze známosti dá on 29 střb.« A ke třetí se přiznal: >J. M. královská se klame, neboť místo Palečka má před sebou v přestrojení mlynáře Vaňka.* A Paleček vyvázl.

Podobná pověst udržuje se v Plasech o posledním opatu cisterciáckém Celestinu Wernerovi. Řád tento z Langheimu r. 1146 do Plas zavedený r. 178é od císaře Josefa II. byl zrušen. Plaský konvent navštívil prý sám Josef II. a na úpěnlivé prosby opata Gelestina Wernera slíbil, že klášter nezruší, zodpoví-li mu tyto tři hádanky: 1. Kolik je hvězd na nebi?

2. Kde je střed země? 3. Co si myslí? Se svěšenou hlavou, ustarán, vyšel si opat v bílém svém hábitu do polí, zda by snad ve volné přírodě na něco kloudného přišel. Tam jakýs starý ovčák klidně popásal ovce á spokojeně si pokuřoval. Maně pohlédl naň opat: »Ovčáku, ovčáku,< zaho-vořil sklíčeně, »kdybys ty věděl, jakou já mám těžkou starost.* »Snad to nebude tak těžké, milostpane,* líbal pokorně jeho ruku. >Kdybys dovědí pomoci,* zasteskl si opat. »Stará hlava ovčácká leccos ví,« sliboval ovčák. A opat se mu se vším svěřil. »Kdyby nebylo nic horšího,« usmál se ovčák, »to už já bych věděl.« A oba dlouho se radili. Druhého dne ovčák přestrojen za opata v hábitu cisterciáckém a s berlou předstoupil před mocnáře. Josef II. byl již zvědav. Na první otázku dal odpověď: »Kolik chlupů má Šemík císařův, právě tolik hvězd září ten večer na obloze. A kdo by tomu nevěřil, ať si je spočte.* I střed země našel. Berlou udeřil do podlahy před císaře, až to zadunělo: »Zde je střed země, a kdo tomu nevěří, ať změří.* I třetí otázku šťastně rozluštil: »J. V. si myslí, že mluví s plaským opatem, a on zatím to poslední jeho ovčák.* Císař prý se s chutí rozesmál a chytráka obdaroval. Proč klášter přece byl zrušen, vykládá si lid zase jinak.