Kozmánkova hra o nedbalém sedláku,

Pokračujeme v uveřejňování divadelních skladeb Václava Kozmánka z rukopisu Strahovského na str. 587—602/ Skladby tyto jsem již charakterisoval a o spisovateli zprávy podal v Č. Lidu VII. 429. Ušlechtilého humoru ovšem i v tomto »intermediu« marně hledáme; tenť nahrazen zde nechutnou fraškovitou scénou závěreční. Jinak jest tu dobře charakterisována nadvláda rozšafné ženy nad mužem netečným.

Nyní počíná Marta, strojíc se na trh, k muži svému mluviti takto: Vávro, pojď sem bez meškání, nechajíce zevlování, nebť mám něco oznámiti, ba i přísně poručiti, poněvadž naše živnosti hleděti musím s pilností, na nás na oba honiti, a často co chrt běžeti, ej, toť tobě oznamuji, poněvadž jsme oba svoji, že jsem já dne včerejšího, to brzo času ranního tři pytle homolek švarných nadělala notných, mastných. Je pak zejtra s ochotností, bez všelijaké lenosti, do města na trh povezu, zas peněz domů přivezu, a tak budem zase míti spolu při čem živi býti. Však tě, Vávro, napomínám, jednou i podruhé kárám, poněvadž sic děvky nemám, na tebe se již spoléhám, aby si k kravám do chléva pohlížel, nechaje piva, jim časně dal jísti, píti a potom je podojiti. Tolikéž i tu telátka, v chlívě maloučká selátka hleď hospodářsky spraviti, abychť mohla děkovati; jinače kdyby se stalo, zle by s tebou, Vávro, bylo. Přisou, žeť by tě nohama pošlapala prchlivost má, a k tomu vezma notnou hůl anebo z plotu dobrý kůl, tak bych tě notně zmlátila a nemotorně zdusila, že by se musil čert smáti, ba i stará jeho máti.

Vávra, manžel její, odpovídá; Ó, má Marto nejmilejší, útěcho má nejmrzčejší, jistě jsem povděčen z toho starání tvému pilného, že jak o sebe, tak o mě pečuješ, tof jest milo mně. O voba se pilně staráš, má Martičko, dobře děláš, ej, jistě dal tě mi tebe všemohoucí Pán Bůh z nebe. Nyní, co se pak tkne tvého rozkazu velmi přísného, chci jej rád v paměti míti a vůli tvou naplniti, cos poručila spraviti, bych mohl bití ujiti. Protož, matičko má milá, by se ve zdraví vrátila, toť bych sobě P,řvál.srdeeně' věříš mi toho konečně? Co se pak našich kraviček tkne, též i těch jaloviček ano také i telátek, maličkých, špatných selátek, chci