to vše podle rozkazu tvého spravit bez ourazu: jísti, píti tomu dáti i také včas podojiti, malá telátka spraviti ustela jim je zavříti. A tak, ty má milá Marta, věř mi, byť přišel i Bárta a mě chtěl do krčmy vzíti, nebudu chtíti s ním jíti, pomnějíc na poručení a tvé přísné rozkázání, abych dobytka nezaved, nás oba v škodu neuved. Kdybychom toho neměli, co bychom smutni dělali? Musili bychom žebrati, lidi v světě vytloukati! Ale ty se neboj toho, aby se stalo co zlého; radši se hleď vodebrati na trh spíše pospíšiti, ty homolky rozprodati, jakž náleží speněžiti. Vím sic o tom, že jsou chutný, slaný i talčé dost mastný, žádný na tě naříkati nebude neb je haněti. Vím, žes dobrá hospodyně, přijdeš z daleka v hodině — a tak již nemeškej jíti, Bůh račiž tě provoditi!

Žena zase k muži: Hlediž se tak zachovati, cos slíbil, skutkem splniti, byE nebylo naříkání neb ňákýho hromování. Nu, již se nyní dobře měj a můj rozkaz v paměti měj!

Tuto Vávra, sklope hlavu po světnicí chodí a myslí na to rozkázání, mezi tím ve vsi se zatím tanec udělal; nyní Bárta přichází a k Vávrovi mluví: Bůh zdař, Bůh zdař, Vávro, bratře, můj upřímný, věrný kmotře! Vidím tě neveselého, jakoby trochu smutného, že tak sklope hlavu chodíš, snad něco pilného myslíš? Oznam mi jakožto tvému kmotru vždycky upřímnému!

Vávra odpovídá: Bodej zdráv byl, kmotře milý, můj upřímný v každou chvíli! Pravíš mne býti smutného a velmi neveselého. Tak na mne přichází časem, že mnohdykrát vesel nejsem. Nyní pak velmi se starám, o hospodářství péči mám a mé Marty poručení splnit řádně bez prodlení. Dobytek mi poručila spravit, sama na trh jela, tři pytle homolek vezla, by peněz domů přivezla. Tak myslím neníčko na ni, bych jejímu rozkázání mohl za dosti učiniti a náležitě spraviti, kravám jísti, píti dáti, telatům pěkně ustlati. Správě to, sobě pokoj dám, budu-li mít co, posnídám.

Bárta, krčmář, mluví: Kmotře Vávro, co pak myslíš, ty se, tuším, ženy bojíš? Že bys se za to nestyděl, by dobytek spravovat měl, což děvkám, ne tobě sluší, na tebe vorba přísluší: protož nech toho starání, poď se mnou radši k snídani! A načal jsem pivo starý, věř mi, kmotře, žeť jest dobrý! Vypijem as tři korbely, posedíme spolu chvíli a něco porozprávíme, jak na panským robot máme. Sic, tyf můžeš býti vesel, by pak ani zrna nesel, poněvadž tvá žena jela na trh a homolky vezla; přivezeť peníze domů k potřebě, co víc to k tomu. Nechme již toho mluvení, kažme si dát piva nyní. Hej, hej, ženo Háto, kde jsi? čerehman-liž tě leckams nosí? Má milá, doma mi bejvej, piva rychle korbel nalej!

Háta mluví: Hnedky, ráda, s ochotností, nu, vítejte, páni hosti! Píte čistě, však dobrý jest, toť beru na svou víru, čest. Dnes jsem je teprv načala, věník nyní vystrčila. Dobré mysli hleďte býti a notně vesele píti.