Ale tam už mu bylo všecko jedno. Ja dokel je člověk zdravý! Leč Antoš zachořéí. Dostáí zimicu a osteh sa ve špitali. A tož tak v tom špitali jak ležáí mezi cizíma liďma, enom čúJ teremtiť a málo co rozumjél — přišía naň jakási tesknoba. A tak si myslel: Dyby ně enom aspoň Pámbu dál, abych moh doma umřít

Dyž sa vykřísál, vrátíi sa dóm. Zas býval u Osúchů. Začal chodit do fabryky. Zprvšku vydělal ledvá na chléb. Dělali s ním keřísi sedláci z dědin, chlapi hlúpí jak troky,920) neuměli psať ani čtnúť a vydělali raztoléj.

A Francek Žalmánků vydělal ešče třikráť toléj co oni, býl vyučený stoíářem. Tož to Antoša všecko žhralo. Ale co počať? Zpívaj ptáčku lebo zdechni!

Antoš choďúvál z kerýmasi fabrykanfcy do palérně »otráviť chro-báka«.921) Spúščál sa hrubě, kusá hába 92a) nemjél súcího, tož sa aj inde hanbil íf. Dyť chodil do fabryky — měscký synek! — a ešče na tú nájsprostší prácu. A včil páni utrhli, tož ledvá mu práea šla trošku lepší od ruky, už zas mu to nebyio nic napíat.

Antoš musel íť do palérně >otráviť chrobáka*. Pořád' sa mu zdávalo, jak do téj fabryky začne člověk chodiť, že je s ním už konec. A je to pravda. Už sa nezmože.

Ten řemesník dyž něco dělá, tož sa chválí: To a to sem dělal a tom a tom. A takové a takové to bylo. Ale oni pravíja: Naši páni posííajú tovary až do Ameriky. Udělajú ji dobře, nido jich nepochválí, ale dyž udělajú něco zle, tož jím strhnu. A pánom na nikom néni zá-ležáno — dyž nebude dělať ten, bude druhý — pro jednoho vojáka dycky vojna bude.

(S 1 vyobr. Zd. Laštovky.)

\l yobrazení na str. 153. znázorňuje výběr tanců českých v pestrém V reji, jak je vylíčil v pěkném článku s popisem jednotlivých tanců Jan Neruda, České národní tance. Obrazy života, 1859, str. 22—7. Vedle jiných tanců popisuje autor tyto: Břitva, Dudák, Kráva, Kalhoty, Švec, Kedluben, Kuželka, Zouvák, Talián, Obrok, Vrták, Sasák, Trakař, Baborák, Cvrček, Hulán, Kozel, Kalamajka (Pepík), Strašák. Umělec snažil se vtipně rozřešiti na přiloženém vyobrazení ke článku Nerudově otázku, jak si možná znázorniti názvosloví českých tanců v žertovném reji, celkem dosti zdařile. O jednotlivých tancích tuto vyobrazených viz Zíbrt, Jak se kdy v Cechách tancovalo, v Praze, 1895, v oddílu: Lidové tance.