str. 160
* Doplněk Je pověsti o >přemílání bab v Kolovči.* Byla jsem letos v krajině šumavské a navštívila různá místa chodská. Také Koloveč jsem prohlédla a dívala se na výrobu hrnců a různého hliněného nádobí. I onu pověst o >přemílání bab« jsem zaslechla, jenže lidový humor k ní připojil následující doplněk: Přemílají se tam baby na mladice, ale — jdou-li dvě a obětuje-li se jedna z nich pro druhou, aby svým životem vykoupila mládí druhé. Poněvadž se ještě žádná nenašla, která by té druhé mládí dopřála, nepodařilo se ještě nikdy přemlít dvě baby na jednu pannu. Julie Vlasáková.
* >Svatý Vólfánék v Chudenicích.* Podle pověsti zastavil se svatý Wolfgang na cestě do Řezná v Chudenicích a tam v skalní sluji přespal. Nyní z bývalého velkého kláštera zbyla úhledná kaplička, kde na hlavním oltáři jest pěkný obraz sv. Wolfganga malovaný dle starého originálu od nynější paní na Chudenicích hraběnky Černínové. Starý obraz jest ve věži, nynější rozhledně. Lid jmenuje toto místo s kaplí »sv. Volfánek«. Potkala jsem cestou starou ženu zelenářku s vozíkem. Zastavila jsem ji. »Nevíte nic o sv. Wolfgangu?« ptala jsem se jí. »A nic, prosím, paničko — kde pak já stará osoba ...» »Nu právě proto si myslím, že víte nějakou pověst,« namítám. »Ale prosím, paničko, nic nevím. Jen to se říkalo, že až bude náš pan hrabě (Černín) 12 roků stár, že pojede do ftezna a přiveze kosti sv. Volfánka sem — a vidějí, už je starý pán a kosti nepřivez." >0ni by jich asi nevydali,« pravím. >I bodejťže — oni by mu nic nedali. Tak jako v Nových Zámkách nedali svatý obraz Mariánský Klatovákům. To je tak. V Klatovech měli svatý a zázračný obraz Panny Marie — loupežníci vykradli kostel i obraz vzali a schovali ho v lese v dutém stromě. Pak ho tam našli a odnesli ho do Nových Zámků v Bavořích. Klatovští se o tom dozvěděli a šli si pro obraz, ale Novo-zámečtí jim ho nedali — a mají ho dosud.« — »Tak vám děkuji, matko — víc už nic nevíte?« loučím se se ženou. »A nic, prosím — provázej Pán Bůh, paničko.* Odešla jsem pár kroků. Náhle žena za mnou volá: »A prosím jich, paničko — všimli si té pukliny ve skále v »lůžku sv. Volfánka ?« »Ano.< — »A jak pak je, prosím, asi široká?* »Nu, aspoň na dlaň — místy ještě širší a někde zas užší.« »Tak přece!« zvolala žena udivená a doložila v zamyšlení. »Vědí, ono se říká, že až tou trhlinou projde žena v požehnaném stavu, že bude konec světa. Když jsem byla malá, byla ta trhlina tak asi na dva prsty široká — a teď jsem tam už dlouho nebyla.« — Julie Vlasáková.
* Mikuláš Aleš, Betlem. Pokládáme za svou povinnost v nynější době vánoční upozorniti na roztomilé obrázky pro jesličky, pro Betlem, které vydalo Dědictví Komenského v Praze (adressa tato stačí), v krásné úpravě, lacině, a při tom umělecky provedené, rázovité české, od mistra Mik. Alše.
|
|
