str. 163
síně č. 32. »u Městečku* po rodu Městeckých, který jej držel 155 let, r. 1601-755; č. 59. >u Novákům po rodu Novákově r. 1686-781 ; 6. 12. ,u Křemenů* po Martinovi Křemenoví r. 1781; č. 14. »u Smíšků* po rodu Smíškově r. 1668-792; — ve Znosimi 6. 8. »u Jechů* po rodu Tomáše Jecha r. 1689-787; — v Hrazené Lhotě č. 1. »u Heveráků* po rodu Heverákově, jenž tu byl přes 150 let, již r. 1566 a do r. 1722.
Celkem mají tam posud jméno po někdejším držiteli více než polovice starých původních usedlostí, a jména jejich přecházejí na jiné rody již po staletí.
V novější době, kdy se — bohužel! — mnoho usedlostí rozděluje a tím klesá, některé staré rody z obce mizejí a na jejich místě noví držitelé často se mění, zvláště v průmyslových krajinách a v obchodních městech, ponenáhlu mizejí také starobylá jména domův a mění se po novém držiteli.
Ant. Blažek :
Poddanství na panství hrochovo-týneckém v XVIII.. věku.
Poddaným hrochovo-týneckým vedlo se v minulosti nejlépe v posledních dvou desetiletích XVII. stol., kdy stateček ten připadl v držení šlechetného pána Václava Cellera z Rozentálu J. M. G. rady a hejtmana kraje chrudimského. Týž i manželka jeho, rozená Puchartová z Voděrad, nikdy nenaléhali na přesné plnění krušných povinností robotních a milým svým jednáním a různými dary, jimiž na městečko a jeho obyvatele pamatovali, zapsali se trvale v srdce všech a památka na ně dosud v Týnci nezanikla. Obraz pana Cellera v životní velikosti chová se dosud v radnici zdejší. *)
Rád praemonstrátský uvázav se r. 1705 v držení zdejšího panství, snažil se je zvelebiti novými, nákladnými stavbami. Po důkladné opravě
*) Manželka Gellerova Božena vyžádala si na císaři Leopoldovi 4 výroční trhy pro město a p. Geller sám „na věčnou památku a pro počestnost i ku zvelebení městečka" daroval obci stavení (nyní čís. 16), vyžádav si jedině slib, „by každoročně za duši jeho mši sv. dáti hleděli". Dle dosud zachovalé pověsti pomýšlel prý p. Geller před svou snrrtí ještě štědřeji milé mu město, v němž více než 20 let bydlel, obdarovati. K tomu cíli povolal k sobě 2 konšely Solila a Hromádku a dal jim tuhý list bílého papíru s připomenutím, aby naň napsali, čeho k zvelebení zdejší obce by si přáli. Na to konšelé poodešli do vedlejší síně a tu nemohouce se dohodnouti o to, co by na list měli napsati, tahali se o papír, až jej roztrhali. Když se vrátili k p. Gellerovi se žádostí o list jiný, byl on příhodou tou tak nemile dojat, že oba propustil v nemilosti. Nedlouho na to zemřel a poslední vůlí, pamatovav peněžitými legáty na bratra Karla a synovce Gustava, odkázal r. 1705 panství Týnecké a Trojovické praemonstrátskému klášteru v Hradišti na Moravě k zvelebeni poutního chrámu P. Marie na Sv. Kopečku u Olomouce.
|
