Během času desátek naturální přeměněn v peněžitý. Tak na př. ještě v XVIII. století za výše uvedené dávky cibule a zelí odváděli dom-káři celkový- obnos 5 zl. 6 kr. Při odvádění desátku dalo se často mnoho nesprávnosti. Již farář Koukal v dopise vrchnosti zaslaném žehrá na to, že mnozí mu odvádějí obílí špatné jakosti, míru rovnou za ssutou a pod. Úplný vykup naturálních dávek desátkových provedla teprv r. 1852. zvláštní vyvažovači pozemková komise. Z peněz tehdy složených utvořen pro každou farnost peněžitý fond, z něhož úroky vyplácí faráři berní úřad. Kromě desátku knězi putovala část sklizně do vrchnostenských a rychetni sýpky,*) něco dáno kantorovi a služebníkům obecním. Z peněz za zbylé obilí stržených zaplatila se daň a jiné poplatky, které musel poddaný i z příbytku, ano z každého kusu dobytka odváděti. V Týnci samém platil se i pivní krejcar, na lazebníka, na ponocného a z každého domku po 23 kr. na >vojenské kvartyry*. Tehdy totiž ještě vojsko bytovalo po staveních a kdo vojáky přijal, obdržel peněžitou náhradu. Tu ale nedával stát, nýbrž vybírána od obyvatelů samých. R. 1794 podala obec zdejší žádost ke guberniu, aby dosavadního poplatku na ubytování vojska byla sproštěna. Gubernium rozhodlo, že poplatek onen i dále musejí odváděti, než plat rozvržen spravedlivě]i, a to ne na čísla, ale na třídy domů.

Jaké ještě jiné závazky a platy tísnily toho času lid poddaný, vysvítá i z různých soudobých smluv, jichž tu několik budiž uvedeno. 1. ledna 1764 koupil pekař Slavík 2 panské domky za 250 zl. rýnských. Od té doby musel ročně 8 zl. za'pekárnu vrchnosti platiti, v čas žní po 3 dny v týdnu statečného robotyře na panské pole posílati a po sv. Václavu honce na honbu. Za to dovolilo se mu držeti 2 krávy a 2 kusy svinského dobytka, z nichž měl na podzim obvyklou sýpku dodati a jen z 1 krávy 9 kr. platiti. Mohl í koně chovati, ale při sýpce musel z každého kusu po 35 kr. a ze hříběte 17 kr. 3 h. dáti. R. 1767 převzal Jan Krčmářík po matce domek s několika korečky polí. Z této živnůstky platil ročně 1 zl. 24 kr. kontribuce, do panského důchodu 35 kr. ročního úroku, 2 »ouroční« kuřata a 12 kr. za prádlo. Kromě »urbární< roboty měl v čas sena trávu na lukách rozhazovati a v éas žní 3 dny robotovati. Nejlépe asi pochodila Dorota Čechová, která zdědila r. 1771 domek po matce. Ta měla mezi jiným i každoročně 8 kuřat do panské kuchyně dodati. Aby tak spíše učiniti mohla, přidány jí 2 věrtele role, z nichž jen při sýpce 30 kr. skládala.

. Budiž tu uvedena i smlouva, kterou vrchnost popustila místní panskou hospodu »U zlatého kříže* Janu Vackovi. Stojí za povšimnutí svou formou i tím, že podává skrovný obraz života v menším městě