jímá. Také prý mohou býti spokojeni tím, že na Babácích (u Včelákova), když se tam posílají, jenom 2 sáhy dříví za celý týden dělají. Co se týče 4, odkazuje opat své poddané, aby se obrátili na krajský úřad, on že v té příčině nic činiti nemůže, neboť sám podobně trpěti musí. Tak poddaní opět ničeho nevyřídili, než později usmířeni tím, že opat jim za panující nouze a drahoty všechny neodvedené dávky a platy slevil. Z vděčnosti za to usnesli se, že po 50 roků budou dávati sloužiti mše sv., a to jak za Excelenc pana praelála, tak za celý konvent i za zemřelé. K tomu cíli věnovala místní obec 10 zl. a obce »horské« rovněž 10 zl. Aby povinnost ta i potomstvu v paměti zůstala, dali občané, když r. 1764. novou knihu účtů si opatřili, ji hned na 1. straně poznamenati.

Poslední memoriál za dob kněžské vrchnosti podali Týnečtí r. 1784, krátce před zrušením kláštera Hradišlského, jehož statky, jak známo, přejal náboženský fond moravský. Tehdy chtěli především, aby místní obchodníci mohli volně prodávati kupecké zboží, jako ve větších městech.*) Dále přáli si Vésti volný obchod vínem a solí, kteréž zboží vrchnost sama objednávala a kupcům k prodeji vydávala. Konečně žádali, aby jim dosud obvyklé dávky jako prádlo, kuřata a j., které vrchnosti odváděli, byly odpuštěny. I tato žádost vyzněla úplně na prázdno, neboť inspektor panství jim prostě odepsal, že žádají věci nemožné a že mohou dosti míti na oilostech, které nedávno obdrželi a jichž si ani nezasluhují. Tím patrně narážel na úlevy, jež po nedávno vydaném robotním patentu lidu poddanému vzešly.

Správě náboženského fondu za změněných poměrů robotních činilo veliké obtíže držení dvou rozsáhlých dvorů Týneckého a Trojovického a proto poslední zrušila. Pozemky jeho popuštěny lidu k užívání za jistý poplatek. Kdo je pronajal slul emfyteutem neb familiantem a měl i nárok na bezplatný byt ve dvoře, pokud tam bylo místa. Takový familiant úplně prost byl roboty a neodváděl ani posnopné ani desátek, který byl v Týnci dosti značný.

Za faráře Václava Koukala, který tu působil od r. 1704 a r. 1755. ve vysokém věku zemřel, činil veškerý desátek z přifařených obcí 168 korců, 3 věrtele a 3 čtvrtce obilí. Vrchnost sama dávala faráři 6 korců pšenice, 9 korců 1 věrtel žita, 6 korců ječmene a fi korců a 2 věrtele ovsa. Sedláci odváděli po 2 věrtelích pšenice, žita a ječmene, chalupníci po jednom. Domkáři čtvrtei cibule a 50 hlávek zelí. Vedle toho povinni osadníci, dle svých majetkových poměrů, odváděti faráři koledu, semeno na olej, vejce, obláč, konopí a sýr, kteráž dávka i pod jménem »letník« se uvádí. Vedle toho každý ze sedláků musel jednou do roka na faru fůru dříví přivézti, které podruzi museli rozštípati a srovnati. Tito museli i na farních lukách trávu sekati, hrabati, farní zahradu pleti a zelí okopávati.