vlej do ní studničnou vodu a přidej do ní piliny měděné, do půl hrnce, aby tam Můlich své . . . zpožívati mohl ; tedy prý se měď v můlicha zlatého promění. Jiný obřad a obět Můlichova. Do velkého nového hrnce vezme čarodějník můlicha, 3 loty měděných pilin, do toho 3 pinty mléka naleje, pokličkou pokreje hrnec a omaže červenou hlínou a nechá to státi, až jedno s druhým se sloučí, až měď mléko ztráví s můlichem, posledně můlich měď a měď můiicha ztráví, potom pod širým nebem na posvát. místě pohanském neb doma na ohništi učiní se zápalná obět, až se to uvaří, tedy se to dá stydnout, hrnec se roztluče a z toho má být 1V2 lotu zlata. Při zápalu, varu a chytání Můlieha musí být čarodějník opatrný, aby se můlich mučený nevymstil čarodějníku, do očí mu ne-vskočil, hrnec nepukl a nevybuchl do očí, sebe nepopálil; tedy obět Molochu za pohanství; na Čechách se vykonávala a v křesťanství potajmo.

Tetička 461etá z Bílovic zpívala o svatbě tuto písničku v Kobylí. Požádaia jsem ji, aby mi ji napsala. Napsala a otiskuji text její věrně i s jejím pravopisem:

Tato pisen všem klibosti tuto se nam předkládá, kde celi živod člověka dosta let se vikladá.

Go pak je člověk? Zrukumístra nebeského tělo a rozum slabý, však do roku desátého dětinství se nezbavý.

Go pak jest dvacet? Jest mládenec vesvem květe, vše chce vědět a vidět, štěsti se naneho směje, jestli ho laská nesvede.

Co pak jest třicet? Tu jest krásní muš své sílí, rozumem obdaření, jeli pilný, dojde čile, svojiho přičinění.

Go pak jest čtiřicet? Tu jest stupeň nejkrásnější, pěstuje dar lásky své, mali stálí chleb vezdejší, blaze jest mu na světe.

Co pak jest padesát? Obkličení od svích ditek, na spět se zas ohlidá, jiš mu nekvete vic kvití neš jenom samá bída.

Co pak jest šedesát? Tu se na staří poznává, že běh stáři již jde cil, však také ale uznává, co kdi dobrého činil.

Co pak jest sendesat? Tudy se mu rozum krátí, prosi boha věčného, by ho ráčil ksobe vzíti stoho světa bídného.

Co pak jest osumdesat? Ditky ditek opkličuji stařecká šedivého,, obraz jemu představuji dětinství spanilého.

Co" pak jest devadesát? Tu jest zas co někdy býval, dite na posměch druhým, však kdo bi se tam vismal, necht si váži šedivin.

A co pak jest sto? Však ten věk stisica jeden na tom světe ne-stravý, Bože dej nám všem se dostati do tej nebeskej slávy amen Amen.'