Říkání na sv. Blažeje (3 ún.)

(Z Kyjovska.)

Pan »rechtur« školní vybral si k obchůzce na sv. Blažeje několik nejčipernějších svěřenců, opatřil jednoho z nich rožněm na dlouhé násadě, jiného košem, jiného sotůrkem a poslal je na obchůzku po dědině. Chlapci »brali to« vždy od fary. Přišli, hezky se před farou seřadili, s rožněm do prostředku, s košem po jedné, se sotůrkem po druhé straně, ostatní za nimi. Pak jeden z nich zaklepal a když jim otevřeli, zanotili:

A to se ví, že takové vyhrůžky se každá hospodyně lekla! Rychle donesla kus slaniny, napíchla na rožeň, sotůrek obšfastnila několika vejci, do koše uložila pěknou bábovku. Chlapcům dala každému po krejcaru za to, »že tak pěkně zpívajú«. Ti pěkně poděkovali a táhli vážně, uvědomí své hodnosti, jelikož to byli chlapci obíraní, k >pudmístrom<. Vše opakovali. Tak obešli celou dědinu. Několikrát ovšem zašli do školy a složili drahocenný náklad, jelikož lidé štědře dávali. Co kdo měl: slaninu, maso, máslo, mouku, chléb, vejce a j.

Když byli s obchůzkou u konce, zašli ještě jednou do školy. Pan rechtor — učiněná dobrota. Počastoval hochy pivem, aby zavlažil zpěvem vyschlá hrdla. Paní rechtorová navařila kávy, usmažila několik vajec, což chlapcům, kteří byli zvyklí jídat jen >česnekovicu« a zemáky, šlo znamenitě k duhu. Jedli, pili, hodovali. Pak, když vše snědli, byli propuštěni a těšili se, až zase budou choditi napřesrok.