Vypisuji názory starodávné o moci vrbiny z rukopisu,*) kdež na počátku psáno: Tato knížka náleží Františkovi Maltovýtu vypsána jest roku 1758, na konci pak: Od příchodu prvního českého knížete Čecha do Cech z Chartvat 1102. — Od vítězství na Bílé Hoře 124 Obsahem jest hlavně léčba koňských nemocí a připisovány několikerou rukou všeliké věci, mezi nimi zaříkadla a lékovadla některá:

O moci vrbiny který je vypsaný, ty všecky kousky z velkého herbáře vykurírovaného — z jádra vzato. O vrbině oasu morního. Každý den vezmi v ústa ratolístku vrbinovou a žvejkáním požívej, zachovává od nakažení. Schválená mast z vrbiny proti podakrům. Vezmi čerstvě utrhané vrbiny a hezky ztluč v moždíři až na kousky, smíchej žejdlíkem nového másla májového, postav do sklepu, aby v příhodné nádobě dobře se močilo, potom vylož na kotlík, přistav k uhlí, aby poznova vřelo, až by šťáva se ztravila, proced! a vytlač silně skrze lněný šat a schovej ku potřebě. Vrbina v ruce držena, aby na ni ustavičně hledil, zastavuje krev z nosu tečený. Kořen vrbinový víně vařený a proeezený a teplý v ústech držený odjímá nesnesitelnou bolest zubů, jiní vaří kořen dobrém viném octě a užívají týmž způsobem. Když vrbinu do holubníku dáš, rádi se holuby držejí i jiní se k nim slýtnou nebo oni ji rádi cejtějí.

Voda vrbinová pálená dobrá jest proti flasovatým očím. Aby, jí u večer oči promýval a čistý lněný šátek v ni omočil, na oči přikládal, hojí také všeliké hniloby a zvředovaný hrdla, aby jí ústa vyplakoval a vymíval. O vrbě moci. Kúra vrbová na popel spálená v octě močená' a častým smáčením přikládaná, mozoly, bradavice i kuří oka ti shání. Proti mouchám. Vezmi vrbinu a mírně vař v víně a omoč šat a potři, kde chceš, nižádná moucha na to místo nesedne. Vrbina mezi Matkama Božíma trhaná proti vostudě mlejna. Uvařit na štědrej den do slunce vej chodu, kropit po mlejnici a futra všechny umejt u mlejnice a pak ta koření na dvoře mezi vrata rozházet, neuškodí žádnej tomu mlejnu.

Na venkově dosti často objevují se povahy tvrdošíjné, které proti všem řádům vždy a všudy na odpor se staví, často tak dlouho a urputně, až sami na mizinu se připraví. Podobným nespokojencem byl Jakub Seidl, sedlák v Trstěnicích na panství litomyšlském, kterému konečně r. 1769 skrze jeho neposlušnost a nedbanlivost, kterou po 7 let