provozoval, živnost jeho v vrchnostenském kanceláři do prodeje byla ohlášena a též prodána. Co vlastně všecko Jakub Seidl v obci tropil, vypisuje stručně podání, které rychtář trstěnický dne 18. května 1765 řediteli panství litomyšlského učinil. Podání to, charaklerisující tehdejší poměry a názory lidu tamějšího, zní doslovně takto :

Mnoho vzáctně vážený a urozený pane direktor ! Poníženě prosím a žádám mnoho vzácně vážený a urozený pane direktor, aby ta má sprostá písebnost od nich přijata a přehlídnuta byla. Neb vědomost dávám urozenému panu direktorovi strany Jakuba Seidla, sedláka v naší obci Stře-nický, který nejenom církevní, ale taky světský přikázání přestupuje : 1. že častokráte jak v neděli a ve svátek svatou mši zanedbává a do kostela nechodívá ;*) 2. že robotu zanedbává a resty dělá; 3. jak kontribuci tak důchodenský a jiný poplatky neplatí; 4. do hromady třebas za čtvrt léta že nechodívá ; 5. že mnoho role prodává a sám taky nezasetou zvoranou roli přílohem ležet nechává ; 6. když krásně skrz pořádníka do hromady se mu poručit dá, že se nedostaví, až končeli pro nej jdou a někde ho popadnou a do hromady přivedou ; a tam se upomíná vo dávky a napomíná se dobrýma i zlýma slovy a třebas se do trestu dá ; na to všechno nic nedbá; ještě k tomu takovou odpověď dá, že žádnej nic nedá za něj a že se nebojí rychtáře s končeli ani vrchnosti nic.

Nebo jako na minutou neděli se s ním stalo. Sám do hromady podle poručení jako jiný soused nepřišel, nýbrž pořadník se z hromady pro něj poslal a taky ho přivedl. Potom ale byl předvolanej ku právu a upomínaný jak vo kontribuci a důchodenský poplatky, aby hleděl peníze dát a odsadit, že exequenta máme od pana kontribučního vyslanýho. On ale na to tak odpověděl, že za něj žádný nic nedá a že on svý poplatky zaplatí a že von se nebojí vrchnosti ani rychtáře nic. A jiný ještě vytejkavý slova dával. Tak podle toho se nařídilo, aby pořadnici ho dali do panskýho trestu. On ale, když je do trestu měl jíti, vadil se s svým sousedem. Soused ale jeho řekl mu takto, že na slavným dnu Vzkříšení Páně se dosti bál, když je v kostele byl, že aby mu oběd nesnědl; proto že ani v kostele nebyl.

Po vymluvení těch slov on tomu sousedovi dal packu a popadli se za vlasy a tahali se mezi sebou. Já ale vzal sem hůl a tloukl jsem jich oba tak dlouho, až se pustili. A toho Jakuba Seidla hnal sem ďo trestu. On ale utekl pryč a ještě k tomu se vysmál a chlubil, že mně rychtáři i s končeli pověděl, a udělat že sme mu nic nemohli.