str. 217
Při verších čtyřsfopých není co do přeryvky takové pravidelnosti jako při verších předešlých. Jsou sice mnohé písně čtyřstopé, jež stálou přerývkou se dělí ve dva stejné díly po dvou stopách, ale většina jich jest přece bez přeryvky. *)
Poněvadž se přerývkou verše čtyřstopé rozpadají v části po dvou stopách, nemůže v nich býti odchylky rhytmické jindy, než když pře-rývka se zanedbá. Ovšem nenastane při každém zanedbání přeryvky odchylka rhytmická, jako na př. při sdružení dvou slov trojslabičných ; ale odchylka rhytmická jinak nastati nemůže než zanedbáním přeryvky. Za příklad písně, v níž skoro úplně přeryvka jest zachována, služ část písně 34. Suš.
Svatý Lukáš | malér Boží, on maloval obraz Boží. Nemoh on ho vymalovat, musel nad ním podřimovat.
Matka Boži přistúpila, obraz svatý malovala : svoje Hčka přiložila, hned obrázek ozdobia ----
|
Kromě uvedených písní dlužno uvésti ještě nečetné písně sedmi-stopé, které ovšem by se mohly též pokládati za písně o čtyřech a třech stopách. Na př. č. 388 Bart. I. sb.:
@BASv
Vykvitla mně | bila růže I sedmi ratolesti,
už mě miié opusóiía, Bůh mě neopuséi!
Už mě mito opusóiía pro mojí chudobu,
ale jo ji neopustím, poručeno Bohu.
Viděl sem tě po prvnikrat, jaks na poli pásla,
hned si se mi zalibiía, žes pěkně zpivafa.
Viděl sem tě po druhy raz v kostele klečici,
němoh sem se k Bohu modlič na tebe Medici.
Dybych tak byi Bohu služií, jako, děvče, tobě,
už by sem byi dovno svatým, kroloval bych v nebe.
@
Píseň tato má dvě přeryvky stálé, a to po druhé stopě a po čtvrté. Rozpadá se tedy každý verš na části dvě po dvou stopách a na část třetí o třech stopách. Písně takové jsou velice vzácné. Příklady jich jsou ještě ve sbírce Suš. str. 574, a Bart. III. č. 661, Bart. I. 268.
Ze všeho, co posud o trochejských verších bylo řečeno, vysvítá, že základem jejich jsou dvojstopy a trojstopy, z nichž se skládají všecky verše trochejské o sudém počtu slabik, ať jsou o třech, čtyřech, pěti, šesti neb i sedmistopách. Verše čtyřstopé sem ovšem náležejí jen potud, pokud jsou opatřeny přerývkami. Jsou-li v písních těchto zachovány přeryvky, jak výše uvedeno, nemůže v nich býti rhytmické odchylky.
Končí-li trochejský verš zdvihem neb stopou daktylskou, přibude tím verši ne sice vždy, ale velmi často přeryvka, jelikož v případě tom stopa daktvlská neb poslední stopa trochejská s nadměrnou slabikou ve
*) Z větších písní, při nichž přeryvka stěží mohla povstati náhodou, zaznamenal jsem si tyto písně, v nichž přeryvka buď zcela neb jen s nepatrnými odchylkami jest provedena: Suš. 13, 22a, b. 23, 29, 30, 34, 35, 36b, 42, 45, 98, 186. - Bart. I. 137, 199, 233, 239, 260, 275, 277. — Bart. II. 1, 2, 3, 4, 15c, 19c, 28, 31, 35a, b, 48,
|
